Leden 2007

ještě jsem zapomněla

31. ledna 2007 v 12:56
...včera jsem zkoušela navléct svoje původní kalhoty...a jsou mi. Není to zas až tak překvapivé- mám o tři kila méně než před otěhotněním + mám asi o dvě čísla větší prsa, takže někde to ubýt muselo...
...ale je to bezva pocit:-)

stručně z domova

31. ledna 2007 v 12:53
Zjistila jsem, že moje matka je pro mne přijatelnější v roli matky, než v roli babičky.
Zjistila jsem, že moje tchýně je pro mne přijatelnější v roli tchýně, než v roli babičky.
Medvěd je přesvědčen, že jeho dítě je geniální. Každý večer mají svou vzdělávací chvilku- včera mu vysvětloval, tuším, rozdíl mezi kapitalistickou a socialistickou společností, dnes mají na programu monetární a fiskální politiku v makroekonomii...já si s Medvídkem zpívám.
Nejnápadnější vlastnost, kterou zdědilo naše dítě po svém otci je žravost. Také neví, kdy má dost. V příručkách z Laktační ligy píší, že si dítě samo řekne, kdy má hlad, a že se nemá omezovat délka kojení, že samo pozná, kdy má dost. Ještě se mi nestalo, že by měl malej pocit, že má dost. Dvacet minut, pětadvacet, třicet, pořád je přisátej jak pijavice. Pak vyblinká polovinu toho, co vypil...a už zase rejdí svým potravinovým hledáčkem, kde by našel nějaké prsátko.
Včera jsme byli s Medvědem, kočárkem a se psem poprvé na procházce. Byla jsem moc ráda, že jsem se dostala ven, už mi to doma trochu lezlo na mozek...ale pak mě bolelo to šití a - přestože jsem to zatloukala- Medvěd to poznal, takže mi dneska výletování zatrhnul.

Týden

28. ledna 2007 v 12:26
Tak máme za sebou první týden...a že to byl sakramentsky dlouhý týden!

requiem za kocoura

27. ledna 2007 v 11:11
Včera mi volala babička, aby se zeptala jak se máme a jak se daří malýmu. Chvíli jsme mluvily a pak se ptám já: "a co ty, babi, jsi zdravá? A jak se má kocour?" (standartní otázky, které může člověk po telefonu babičce položit)
Kocour už to má odbytý, říká babička.
"Cože???" Nevěřím svým uším. "Čičman umřel?"
"Jo, už před vánocema...pořád si na to nemůžu zvyknout," říká babička.
Volám to našim, taky nic neví, taky nestíhají- ne že by bylo tak překvapující, že se ten dvanáctiletý kočičí trapitel mojí babičky odebral na věčnost- ale nějak nechápeme ten zvláštní psychologický jev, kdy moje babička, která nám vždy podrobně referovala o každém čičmanově prdu a posílala nám dlouhé dopisy, ve kterých líčila co si čičmánek kdy myslel, co udělal a jak se cítil, (...jak jste přijeli, tak on byl tak nervózní z toho, že tu vidí tolik nohou, že se mi prostě musel vykakat do postele. Chudáček!!!) se po celý měsíc nikomu z rodiny ani slovem nezmínila, že nás ta šelma navždy opustila.
No, anyway, pokud neexistuje kočičí ráj, tak to vůbec nevadí, protože tenhle kocour si svůj ráj užil už na zemi. Nechť odpočívá v pokoji!

porod

26. ledna 2007 v 13:27
Medvěd to v pátek večer předpověděl- povídal si s bříškem a říkal Medvíděti, že další den, tj. v sobotu ráno, že se má začit tlačit na svět, aby tu do večera bylo. A tak se stalo.

Už je to tady!

24. ledna 2007 v 17:30
Máte pravdu, v sobotu večer k nám do rodiny přibyl další kluk. Je krásnej! (ukažte mi matku, která si nemyslí, že je její dítě to nejkrásnější:) Medvěd je z něj úplně hotovej, ve smyslu nadšenej, já jsem zatím spíš hotová ve smyslu vyřízená.
Dnes nás pustili z porodnice a od té doby nás Medvídě oba dva zaměstnává na plný úvazek. Teď teprve nastala kýžená chvíle volna, tak Medvěd vyběhl ven s psicí (chudák malá, konečně napadl sníh a my na ni zrovna takhle prdíme a nejdeme si s ní ven hrát...) a já tu zároveň večeřim, leduju si prsátka, aby mi splaskly všechny otoky a ťukám jedním prstem tenhle příspěvek. Mám spoustu zážitků, které zkusím všechny brzy sepsat, ale teď ne, protože tohle má jen ten výsledek, že jsem si zapatlala klávesnici...

Ta noc je ale setsakra dlouhá

20. ledna 2007 v 2:56
když člověk nemůže spát...

Každý den není posvícení

19. ledna 2007 v 20:49
Vypravili jsme se s Medvědem do kina na Zvedá se vítr...ale protože se zvednul vítr, a popadaly stromy na trati, promítání bylo zrušeno. A tak jsme si říkali, že si půjčíme DVD a budeme koukat doma...jenže v DVD půjčovně zkrátili pracovní dobu a měli už zavřeno. "Tak si pojedem domů číst" navrhoval Medvěd, jenže to jsem bručela, že jsem chtěla někam vyrazit- on má čas na čtení jen po večerech, ale já celý den nedělám nic jiného, než že spim a čtu, tak jsem se těšila na nějakou změnu.
A tak jsme to vyzkoušeli ještě v multikině...jenže kromě Obsluhoval jsem anglického krále, což už jsme viděli, dávali jen blbosti typu Eragon a Saw 3...
takže jsem opět doma a jdu si číst naší českou pohádku O tom, jak vláda dostala důvěru.

To by se u nás mohlo stát klidně taky

18. ledna 2007 v 12:05
Kamarádka mi poslala nějaké perličky ze života- tak jsem koukala, že i jinde je veselo:-)



Můj muž jen tak mimochodem povídá : Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!
Já na to : no to teda nemáme.
On: no to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo.
!!!
Ano, prádlo bylo suché, protože nepovolil vodu!


Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

Tak by mě zajímalo

18. ledna 2007 v 10:22
jestli porodim dřív já, nebo gorila Kamba...

Mám se bezvadně

17. ledna 2007 v 23:03
říkala jsem si zrovna před chvílí- mám bezva chlapa a bezva rodiče a bezva sourozence a bezva psa a ve škole mi to docela jde a doma mám docela uklizeno a...
tak jen doufám, že se neřítim do nějakýho průseru, protože tak to vždycky zákonitě je, že když si člověk začne myslet, že se má tuze moc fajn, tak se něco kompletně pos*re...

Tobě tak vyrostla prsátka!

17. ledna 2007 v 21:34
lebedil si Medvěd včera večer, když měl svou pravidelnou desetiminutovku (každý den sledovat 10 minut odhalená ženská ňadra prodlužuje mužům život o...už nevim o kolik, ale je to celkem fuk, protože i tak je to oblíbená zábava) a zpíval si u toho Ééééj, dudy mojééé, míšky vy mojéééé...
Koukala jsem do zrcadla a musela mu dát za pravdu- viděla jsem tam ale i jiné věci, které mě zdaleka tolik nepotěšily- obrovské břicho (fajn, toho se zřejmě- doufám- brzy zbavím), nateklé nohy, nateklé ruce (musela jsem sundat všechny prstýnky),...
Za celou dobu těhotenství jsem přibrala jen osm kilo, což by bylo fajn, ale z toho jsou poslední tři kila za poslední týden, což je poněkud zneklidňující- jestli to takhle půjde dál, tak budu za a) po porodu tlustá jako bečka, za b) budu rodit pětikilové dítě, za c) oboje.
Medvěd nic takového neřeší, ten si vystačí se svým- míšky vy mojéééé, já vás pomačkáááám....:-)

Politická

17. ledna 2007 v 0:09
Dnes jsem se odhodlala vyžehlit a u toho jsem přemýšlela (to mě vždycky trápí ty nejpalčivější témata, jako třeba otázka kopulace hadů) jak těžký život musí mít děti politiků.
Například takový syn Jiřího Paroubka- vzhledem k tomu, že chodil na střední školu v Praze, vycházím z předpokladu, že většina jeho spolužáků byla pravicově smýšlejících. Jak se, chudák, asi vyrovnával s tím, že jeho otec je takový vůl a že to o něm každý ví?
Nebo třeba takové Topolánkovic děti- jako by nebylo dost smutné, že se jejich rodiče rozvádějí, ale ještě se oba chovají praštěně a plní svým prapodivným chováním první stránky bulvárních plátků.
Tohle bych svým dětem nikdy provést nechtěla, takže jestli poleze Medvěd do politiky- jakože k tomu má sklony- tak leda do té na nejnižší úrovni, aby prosadil v naší čtvrti nový přechod před školou a lavičku pro důchodce na autobusové zastávce.

Proti přenášení prý pomůže nechráněný pohlavní styk

15. ledna 2007 v 13:51
říkal mi pan doktor a že prý se máme s manželem nějak domluvit. Tak jsme se s manželem domluvili, že to tedy zkusíme pošťouchnout.
Chvíli jsme přemýšleli jak na to- přeci jen, možnosti už jsou poněkud omezené. Nakonec jsme to nějak vymysleli, ale bylo to takové zvláštní- ty dej ruku sem a nohu tam- před časem to bývalo takové nějaké...spontánnější, řekla bych. Když jsme se konečně naaranžovali, tak jsem zjistila, že máme v ložnici příliš mnoho zrcadel a že se na to nemůžu dívat. Připadala jsem si jak velryba. Tak jsem donutila Medvěda, aby zhasnul. Za chvíli se ze tmy ozval chechot.
"Co je, čemu se směješ?"
"Takovej medicimbal! Hahahahaha..."
Tak jsem zase slezla, že se na to za těchto podmínek můžu vykašlat...
Nakonec se nám to nějak povedlo- Medvěd myslel, že to bude působit okamžitě, já myslela, že to bude účinkovat se zpožděním, ale jak se ukázalo, tak to nefunguje vůbec. Naše Medvídě prostě vyleze až se mu bude chtít a ani o fous dřív.

poobědová

10. ledna 2007 v 14:20
Medvěd: teď mám pěknou krizi, dokonce jsem tu na chvíli usnul a probudil jsem se až když jsem hýknul.
Já: ty jsi hýknul?
Medvěd: no, hýknul jsem a tak jsem se vzbudil a teď už zase pracuju. Možná jsem i stříhal ušima, ale to nevím jistě...
Já: ty jsi takový můj oslík...:-)
Medvěd: já myslel spíš jako medvěd
Já: medvědi, lásko, nehýkají!
Medvěd: a o co, že jo- HÝK, HÝK!
Já: tak tam raději moc nehýkej a pěkně pracuj- oni by nemuseli vědět, že jsi hýkající medvěd a mohli by si myslet, že jsi osel:-)

Je po dešti....

9. ledna 2007 v 9:31
Včera večer jsme šli venčit naši psinu. Medvěd zastavil, aby se vyčůral a já se rozhodla, že se mezitím podívám na splav. Přibylo hrozně moc vody, splav splavoval ostošest a řeka vypadala jako velmi nebezpečný živel. Sotva jsem však udělala první krok dolů po stráni, tak mi ujely obě nohy a už jsem ležela na zádech. Naštěstí můj zadek je ohromný flesh- bag, takže se mi vůbec nic nestalo. Au, řekla jsem překvapeně. Medvěd se otočil a přerušil činnost- "Ty jsi spadla?" a už mě šel sbírat. "Proč to děláš, takovéhle věci?" řekl a udělal krok ze stráně dolů... v tu chvíli už se válel vedle mně v bahně.
Psina na nás koukala, jak se tam oba rochňáme,a říkala si- a to já když vlezu do bahýnka, to je vždycky řečí...

o hlodavci a vysavači

6. ledna 2007 v 9:09
Tuším, že to bylo někdy v listopadu, kdy se u nás v baráku objevila myš. Můj geniální snoubenec se, spolu se svým geniálním bratrem, rozhodli, že myš zlikvidují netradičním způsobem- a to sice že ji vysají vysavačem. Vysavač jsme měli v baráku jen jeden, dostali jsme ho od tchána v rámci humanitární pomoci a podle toho také vypadal...nicméně darovanému koni na zuby nekoukej, že... a tak, po dlouhém a nelítostném boji, který stál bojovníky mnoho soustředěného snažení:
"Nechcete to přerušit a jít se naobědvat?"
"Neruš!!!Chytáme myš!"
hoši myš chytili. Pak dali vysavač na zahradu a nechali ho tam pár dní, aby myš dostala šanci se z toho nějak dostat... a ono zrovna pršelo...
a tak jsme byli bez vysavače.
K vánocům jsme dostali nějaké penízky na nový vysavač, tak jsem se těšila jak dnes začnou v Datartu slevy a my půjdem s Medvědem obhlížet a vybírat...protože to je jediný obchod, kde mě baví nakupovat... jenže jsme tam dorazili pět minut před zavírací dobou, takže moc času na obhlížení a vybírání nebylo. Medvěd měl ovšem vybráno během tří minut- "hele, tady dostaneš zadarmo k vysavači jako dárek takový kartáček, který naklepává koberce a normálně stojí 1200Kč"... a bylo rozhodnuto. Já jsem se sice snažila namítnout, že mnohem důležitější, než nějaká udělátka a přidělátka, je to, aby pořádně vysával...jenže Medvěd už se zamiloval.
Tak jsme si vysavač donesli domů a Medvěd zkušebně vysál v obýváku. Nadšeně přejížděl po koberci a vyvolával hesla typu: "Kartáček na Hrad!"...tak jsem zkusila připomenout, že by bylo potřeba vysát i v ložnici a v koupelně.
"To až jindy, přeci jen je v záběhu..."
"Jo, jako aby se neunavil?"
"No, nebo aby se Medvěd neunavil..."

Teplo

4. ledna 2007 v 13:55
Venku je hezky, jako na jaře....ikdyž vlastně ne tak úplně. Stála jsem dneska venku a čuchala jestli je ve vzduchu cítit jaro. Není. Je to úplně regulérní podzim, akorát nějak posunutej- zima teprve zřejmě přijde. Počítám, že tak v dubnu to propukne...

Kojící podprsenka

3. ledna 2007 v 22:09
Dnes jsem se konečně dostala do centra, abych si zakoupila kojící podprsenku- už jsem se skoro bála, že to do porodu nestihnu. Medvěd na to dnes večer fascinovaně koukal a byl tím zcela uhranut- stačí jen vepředu rozepnout patentek a vyvalí se prsátko, pak se zase patentek zapne a prsátko se schová...a pak se dá také rozepnout patentek na druhé straně....
takže Medvěd v okamžiku odhadnul všechny výhody, které toto uspořádání poskytuje a ode dneška už prý budu nosit jenom takovéto podprsenky:-)

Svatební

1. ledna 2007 v 16:46
Svatba, tj. dovlečení svého milovaného vyhlídnutého k oltáři, by mělo být vrcholem snažení každé ženy. Tak se alespoň tvářila kartářka, ke které jsem v 16 ze zvědavosti zabloudila, a ona mi prorokovala s nadšením tu "dobrou zprávu" že se budu brzy vdávat, což mě tenkrát patřičně vyděsilo.
Teď se tedy ten okamžik přiblížil a já se ve svém nadšení nikterak zvlášť neposunula. Ne snad, že bych pochybovala o tom, že s Medvědem je to navždy, v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí...v tomto směru jsem si celkem jistá. Méně už si jsem ovšem jistá tím, jestli potřebuju, aby mi na tohle přesvědčení dali štempl. Důvod, proč se těším na ten den, kdy budu nevěstou, je ten samý, proč se těší na svou narozeninovou párty oslavenec- protože ho hřeje u srdce pomyšlení, že se sejdou všichni lidé, které má rád a bude ten den středem pozornosti, všichni na něj budou milí, dostane spoustu dárků a když se zadaří, tak se na to pak bude ještě dlouho vzpomínat.
Jenže pořádat narozeninovou párty je mnohem snazší- například vybírání data je poněkud zúženo. My jsme již před časem zjistili, že vybrat termín tak, aby se všem (tj. všem z rodiny, kamarádi si holt budou muset vybrat jestli pojedou na čundr nebo na svatbu, to bychom se jinak mohli střelit rovnou do hlavy) hodil je nadlidský úkon- a to i když člověk vybírá půl roku dopředu. Fakt je ten, že problémy dělali zatím příbuzní z mé strany (což je dáno pouhou skutečností, že naši- narozdíl od většiny smrtelníků- znají svůj program na rok dopředu) Tím nám vypadlo září, srpen a červenec. Protože se chceme brát v létě, zbyl v úvahu červen...jenže tam já budu mít někdy státnice a ráda bych se vdávala až po nich... tak jsme stanovili termín na konci června, oznámili to všem, oni si to napsali do diářů...načež nám přišel pohled od Medvědovy babičky, že děda byl málem na infarkt, když zjistil, že se mu to kryje se zájezdem do Alp s jeho kamarády z války... a jestli by to nešlo přehodit... a už začla navrhovat, že 7.7. je hezké datum...jenže 7.7. se to nehodí dalším lidem a navíc se mi v ten den vdává kamarádka, což je trochu smutné, abychom si nemohly být navzájem na svatbě. A Medvěd začal naříkat, že dědečka na svatbě chce a já jsem byla naštvaná, protože si zas myslim, že by jeho dědeček mohl letos svůj zájezd vynechat, když se mu žení vnuk...ale zase vim, že by to bylo nespravedlivé, protože našim jsme se přizpůsobovali... a tak jsem začla navrhovat, že bychom se vůbec brát nemuseli, nebýt toho, že teď už je to trapný, když jsme to všem oznámili. A Medvěd začal prohlašovat, že má se mnou těžkej život, když je to sotva dva týdny, co jsem mu řekla Ano a už z toho začínám vycouvávat...
A taková je ta svatba radost... a bude hůř, čím víc se ten termín bude blížit. Tak si říkám kde je ta hranice- když to teď posuneme a za měsíc přijde některá z babiček např. s tím, že v červnu jede do lázní, tak to budeme posouvat znovu? A když přijde v únoru? A v březnu...?
Echuch. Víckrát než jednou se v životě rozhodně vdávat nechci!