porod

26. ledna 2007 v 13:27
Medvěd to v pátek večer předpověděl- povídal si s bříškem a říkal Medvíděti, že další den, tj. v sobotu ráno, že se má začit tlačit na svět, aby tu do večera bylo. A tak se stalo.

V půl sedmé ráno mi začly kontrakce. Bylo to dost nepříjemné a tak, sotva Medvěd posnídal, jsem se rozhodla odjet hekat do péče lékařů. Tou dobou už jsem si napočítala pravidelné kontrakce po pěti minutách.
V porodnici mi řekli, že mi odtekla plodová voda a že si mě tam tudíž musí nechat, ale že ty kontrakce rozhodně pravidelné nejsou a že jen pravidelné stahy dělohy vedou k otvírání...a že jestli se to do 12 hodin nezlepší, že mi dají cosi, co ty kontrakce vyvolá. 12 hodin!!! No já myslela, že mě šlehne! Tou dobou jsem seděla v hekárně, co 3 minuty se kroutila v křečích a oni mi vyprávěli něco o tom, že mi vlastně zatím vůbec nic není. Medvěd seděl u mně, držel mě za ruku a povídal, že si mám představovat, že si jedu pro miminko vlakem...což by mi přišlo kouzelně romantické, nebýt toho, že jsem zrovna měla pocit, že mě někdo šťourá kudlou v břiše.
V půl třetí začalo moje tělo pracovat tím vítaným způsobem a moje děloha se začla podle monitoru stahovat pravidelně...jenže pořád jsem byla otevřená na 2cm, druhá fáze porodní začíná při otevření na 10cm a co centimetr, to prý hodina, říkala paní doktorka....tak jsem si spočítala, že to dělá ještě 8 hodin a propadla jsem zoufalství. O hodinu později jsem poprosila o epidural. Četla jsem samozřejmě o všech možných důvodech, které hovoří proti a vím, že je spousta matek, které by si to píchnout nenechaly...jenže já znám i lidi, co si nechají vrtat zuby bez umrtvení...a to není zrovna můj případ, nejsem nějaká bůhvíjaká hrdinka. (Tam zrovna mi došlo, že ti lidé, kteří byli mučeni, aby něco prozradili a nic neřekli, museli být nějací nadlidé...kdyby měli mučit mně, myslím, že bych velice záhy řekla vše co vím...i to, co nevím)
Sestřička mi ten epidural vymlouvala- říkala, že to má svá rizika a že já to snášim dobře, že jsem mladá, statečná a vitální a že moje tělo si poradí samo. Jenže já si rozhodně nepřipadala statečná- připadala jsem si jako posera- kdybych se byla mohla zvednout, na všechno se vykašlat a jít domů, tak bych to hned udělala...jenže ne že bych měla na vybranou...
Tak přišel anesteziolog, napíchnul mě jednou, netrefil se, napíchnul mě podruhé, netrefil se a vyteklo mi trochu mozkomíšního moku... pak mi řekl, že bohužel to potřetí zkoušet nemůže, protože by se mi mohla rozšířit ta díra kudy vytéká ten mozkomíšní mok a mohlo by to mít následky...
Já ho přemlouvala, ať to zkusí, protože jsem byla zoufalá, a byla bych bývala upsala duši ďáblu, kdyby mi to bylo nabídnuto jako možnost. Zavolal si tedy Medvěda, řekl mu, jak to se mnou vypadá a že jsem si i přesto přála pokračovat a Medvěd prohlásil, že to tedy v žádném případě. Tak se na tom společně shodli, doktor mi řekl, že musím 24 hodin ležet na zádech, jinak že...blablabla...a odešel. Medvěd mi pak, když bylo po všem, říkal, že měl o mně hroznej strach, jak tam stál na tý chodbě a teď viděl, jak tam sestřičky začly kmitat a kamsi telefonovat...a že věděl, že se něco pokazilo a že se bál, že bych třeba mohla ochrnout...
Pak už to paradoxně začlo být lepší. Nastala ta aktivní část,kdy se člověk musel soustředit nejprve na to, aby netlačil a pak zas aby tlačil jak o život. To druhé je ovšem mnohem lehčí než to první, jak jsem zjistila. Medvěd stál celou dobu vedle mně, držel mě za ruku a povzbuzoval mě- dejchej, dejchej, netlač, dejchej...a dejchal se mnou. Muselo to vypadat jak v nějakém blbém americkém filmu....ale já si neumim představit, jak bych to bez něj přežila. Nechtěla jsem ho pomalu ani pustit na záchod, protože každá kontrakce, kdy tam nebyl, byla tisíckrát horší.
Druhá fáze porodní byla v pohodě- v sedm večer se vystřídala služba, pan doktor mě prohlédl, prohlásil že rodíme... a v 19.21 byl náš potomek na světě. Koukala jsem na něj, jak tam tak ležel a sledoval mě těma modrejma, široce rozevřenejma očima...a pak ho odnesli. Medvěd šel s ním na vážení a mytí, aby si ho mohl popsat a vyfotit a mně začli sešívat.
Docela hnusně jsem se potrhala, takže mě museli šít skoro hodinu. Bolelo to a já si zoufala, protože jsem nepočítala s tím, že to porodem nekončí. Medvěd seděl s malým v náručí kousek dál a já slyšela, jak mu vypráví o tom, že má svoje práva a že je členem EU...skoro jsem se bála, že mu ještě poví, že konečně, po 7 měsících, vláda dostala důvěru a malej si to rozmyslí a bude chtít vlízt zpátky...:-)
A to byl konec...doktoři odešli a my jsme tam pak s Medvědem další dvě hodiny slzeli nad tím, jak se máme rádi a jakého máme krásného chlapečka a jaký je to zázrak, že se z lásky dovede vytvořit něco tak krásného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jana jana | Web | 26. ledna 2007 v 18:08 | Reagovat

No tak to je síla! Myslím, žes to neměla právě lehký... tos rodila docela dlouho. O tom epiduralu jsem právě nedávno četla, jak po tom nějaká žena ochrnula a je na vozejku - to mě docela šokovalo. A jak jsi porodila placentu :-)? Ale stejně je to zázrak, to je pravda. Že vlastně z ničeho nic tam vznikne to dítě se vším všudy...

2 jana jana | Web | 26. ledna 2007 v 18:32 | Reagovat

Prozradíš nám jméno Medvíděte? :-)

3 Sandra Sandra | 26. ledna 2007 v 18:50 | Reagovat

To záleží od kdy to počítáš- já tvrdím, že jsem rodila skoro 13 hodin, ale oni to počítají od těch pravidelných stahů, tzn. že jsem podle nich rodila jenom asi 5 hodin, tak říkali, že na prvorodičku jsem byla rychlá.

Placentu...ani ti nevim, vim, že to ze mně nějak vytáhli, cítila jsem jak to vylezlo, ale tou dobou už řešíš spíš to miminko. Medvěd říkal, že si myslel, že to bude nějaká rosolovitá hmota a že ho překvapilo, že to vypadá jak játra...a že si už játra nikdy nedá (kdyby viděl, jak z někoho tahají játra, tak by asi získal ten samý dojem:)

Medvídě je Vojtěch...

4 jana jana | Web | 26. ledna 2007 v 18:57 | Reagovat

Aha, já myslela, že se to počítá od těch prvních kontrakcí, kdy tě to "fakt bolí"... 5 hodin zní líp :)

No jo - Vojtíšek, to přece bylo jasný od začátku, už si vzpomínám!

5 duna duna | Web | 26. ledna 2007 v 19:08 | Reagovat

Mně se doktor taky netrefil napoprvý, když mi napichoval spinální analgezii k císařáku. Vyšplíchnul mi to na záda a studilo to. Napodruhý se trefil, ale stejně jsem musela ležet 24 hodin na zádech (je to prevence proti bolestem hlavy a dalším komplikacím v případě, že uteklo trochu toho mozkomíšního moku). Ležela jsem jak lazar (taky co jinýho, že)celej ten jeden den, ale hlava mě bolela ještě dva dny potom příííšerně. Pokud se týká doby, po kterou se rodí: v tom případě poprvý celejch těch dvanáct hodin, než mě řízli, vlastně nic nebylo a podruhý těch pět taky ne :-))))

6 imagine imagine | Web | 27. ledna 2007 v 15:50 | Reagovat

ty bláho tak to byl doslova "porod" - no teda - můžu říct, že se toho asi jednou budu hodně bát :-(

7 Aktérka Aktérka | Web | 27. ledna 2007 v 22:30 | Reagovat

Boha jeho - statečná to Medvědice! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama