Únor 2007

vstávání

28. února 2007 v 9:29
"Medvěde, já nechci!" zoufala jsem si ve tři ráno.
"Co nechceš?"
"Vstávat, kojit, přebalovat. Chci spát!"
"Neboj, však už to máme za pár" uklidnil mě Medvěd, otočil se na druhý bok a usnul... a já vstala, nakojila a přebalila. Tak možná za pár... měsíců...

jak za starých časů

27. února 2007 v 10:11
Včera hlídala mamka, abychom se dostali do společnosti. Problém byl ovšem v tom, že v divadle, ani ve filharmonii zrovna nehráli a v kině byl dost špatný výběr. Já se nakonec rozhodla pro Kvasku a Medvěd hlasoval pro Sejmi eso...ale pak jsme se shodli na tom, že je zbytečné utratit 250 káblí za film (ať už ten, či onen) který bude stát s velkou pravděpodobností za pé er dé. Tak jsme šli místo toho na drink.
Seděli jsme v té kavárničce, usrkávali koktejl a já si připadala jak za starých časů. Vedle nás seděly dvě slečny před maturitou... a jak jsem je tak chvilkama poslouchala, tak jsem si vzpomněla, že i já jsem takhle chodívala s kamarádkama v Praze po kavárnách a dlouhosáhle jsme tam debatovaly o nesmrtelnosti chrousta. Jojo, kde ty časy jsou- jako by to snad už ani nebyla pravda.

vcelku o ničem

25. února 2007 v 9:32
Jsem člověk, co v mezilidských vztazích preferuje otevřenost...ovšem jsou momenty, kdy mi ta otevřenost nepřijde příliš na místě. Například otevřenost na toaletě v době vykonávání nejintimnějších potřeb. Nejdřív mě tím léta zlobil bratr, kterému bylo marno vysvětlovat něco jako "zavři se tam, kdo je na tebe zvědavej", teď to samé pozoruji u Medvěda (ten si alespoň dá říct:)
Já jsem asi zase opačný extrém- i doma se zamykám jak na záchodě, tak v koupelně. Je to sice jen formální záležitost, protože ten zámek lze pohodlně odemknout i z druhé strany (což taky Medvěd dělá), ale jedná se o gesto- teď jsem tady já a nikdo mi sem nelezte. Nesnášim, když se mi tam na tom úzkém prostoru někdo motá a fluše mi přes rameno do umyvadla pastu, apod.
Ale o čem jsem to vlastně chtěla psát...jo, už vim. Mám prostě ráda svoje soukromí- a co se narodilo Medvídě, tak mám pocit, že všichni naši rodinní příslušníci mají pocit, že- jakožto nástroje na uspokojování Vojtíškových potřeb- mít vlastně žádné soukromí nemusíme.
Příklad- kojení. Už jsem si zvykla kojit v přítomnosti snad všech členů rodiny. Jinak to nešlo. Všichni stáli o to, vidět jak se Vojtíšek krmí. A ze začátku, jak jsem měla opuchlá prsátka a potíže s kojením, tak mi na prsátka šahalo víc ženských, než za celá ta léta mého aktivního sexuálního života mužů....
no co, zřejmě jde jen o to, aby člověk překonal pocit, že ženská prsa jsou pohlavní znak, který je spojen se sexem a sváděním a začal o nich přemýšlet jako o nástroji, který produkuje mléko a stud je rázem tatam. Zvířátka se také nestydí.
Další příklad- je ráno, ležíme s Medvědem nazí v posteli, rozespalí. Medvěd po mně šáhne, ale co to? Já ležim vedle něho, takže kdo nám to stojí u postele u přebalovacího pultu? Tchýně!- to jako moje máma. Sakra, musim do práce, honí se Medvědovi hlavou, zatímco kouká kam si včera odkopnul trenýrky. Třeba to bude rychle vyřízeno, doufá. "Tak Vojtíšku, kdepak máme to plínku, co?" šveholí moje máma... Hm, tak to je nadlouho. Trenky jsou naštěstí v dosahu, takže se Medvěd v rychlosti obléká a kluše do koupelny. Tchýni po ránu viděti, erekci brzy nemíti:-)
Další příklad- Medvěd odjíždí na dva dny pracovně do Brna, tak mi sem povolává na noc svoji mámu, abych tu nebyla sama. V jednu v noci začíná prcek řvát jak na lesy. Vstanu a začínám ho přebalovat. Vtom se rozletí dveře a na scénu přichází Medvědova máma. "Ona je tady mamka nahatá, viď" říká Medvíděti, když ho bere do náruče. "Doprdele! říkám si, to se mi snad jenom zdá, a začínám přemýšlet co přes sebe rychle přehodit.
(Tu noc pak přišla ještě třikrát, jenže to už jsem si vzala poučení z krizového vývoje a měla na sobě aspoň kalhotky a tričko.)
Holt před vstupem do ložnice už není nutno klepat, protože ložnice přestala být místem, kde se nachází naše nemanželské lože, ale je to místnost, kam se chodí Vojtíšek přebalovat.
... a tak my si tady žijeme!:-)

někdo nepřibral, někdo zase jo...

23. února 2007 v 12:06
V úterý jsme byli v poradně- Vojtíšek místo 20dkg, které měl přibrat, přibral jen 17, takže budem muset za týden na převážení. Medvěd tvrdí, že ho budu muset víc kojit....jenže to už snad ani nejde- mám pocit, že ho mám u prsu pořád. Problém je spíš v tom, že náš neukojenec hoduje jak na středověké hostině, pije, pije, pije, pak všechno vyzvrací a můžeme začít znovu.
Já jsem se pro změnu, aby se vyrovnaly síly ve vesmíru, spravila. Moc dobrých věcí ve špajzu, málo pohybu, trochu nuda a neustálý pobyt v blízkosti ledničky se na mně podepsaly.
Včera přijel tatínek a pohlídal nám malýho, abychom mohli jít do kina. Šli jsme na Babel a bylo to fakt vydařený. Vůbec máme poslední dobou štěstí na samé povedené filmy...
Medvědova máma přijela zase hlídat tátu jak hlídá Medvídě, takže jsme si říkali, že je dost nepraktický, že buď nemáme hlídání vůbec, nebo rovnou dvojmo.
V tom kině jsem si říkala, že na mně vlastně vůbec není vidět, že mám doma dítě. Je to trochu nezvyk, po těch měsících těhotenství, kdy to bylo na první pohled markantní...takže jsem si užívala jak se na mne opět kluci smějou.
...aby si třeba Medvěd nezačal myslet, že si mě nemusí hlídat!:-)

úspora

19. února 2007 v 22:15
V rámci šetření nám Medvědův bratr na noc vypnul topení...takže jsme se v noci probudili a měli jsme v ložnici 16 stupňů. Já jsem nastydla a Vojtíšek má teplotu.
Ale to nevadí, že jo, on tu s ním švára není, když mi tu celý den brečí.
Občas oplakávám svůj podnájem v Praze- jeden pokoj, málo uklízení, ústřední topení, pořád teplo a žádní příbuzní, co by tam s námi bydleli... a jak nám tam bylo hezky!

o životě

19. února 2007 v 22:10
Medvěd má nějakého nového kamaráda, který mu povyprávěl, že on svou ženu živí...ale také doma absolutně na nic nesáhne a od své ženy očekává, že všechno bude doma tip ťop. Že například od stolu nikdy nevstane a nechává se obsluhovat jak turecký sultán. A že kdyby ty ženský neměly ty kundičky, tak že by je chlapi vůbec k ničemu nepotřebovali.
Medvěd, když mi to vyprávěl, tak říkal, že je rád, že má ženu jako partnera, se kterou si může popovídat a ne, že by ji měl doma jen jako kundičku...zároveň na něm ale bylo vidět, že kromě této části, mu ta představa není vůbec proti mysli.
Tak jsem mu přopomněla, že mě neživí. Sponozorují mě moji rodiče, abych studovala, což je moje jedno zaměstnání a sponzoruje mě stát (tedy, zatím ještě ne, ale doufám, že bude) abych se starala o Vojtíška, což je moje druhé zaměstnání. Krom toho můj chlap chce mít doma ženu- partnera, se kterou si bude moct popovídat, takže pokud si se mnou nechce povídat o Vojtíškových hovínkách a o tom, jak to koště dobře mete, tak bych si měla stačit přečíst alespoň hlavní události dne.
Docela mě šokuje, jak někdo může očekávat, že se mu žena postará o děti, zároveň bude pracovat na sobě, aby byla stále krásná a vzdělaná...a ve volných chvílích bude leštit kliky a šukat po světničkách.
Až mi bude jednou posílat Medvěd měsíčně na účet 20-30 tisíc, jako ten jeho bezva kámoš své ženě, tak si z toho zaplatim uklízečku, protože, ať se na mne nikdo nezlobí, život je krátkej a já s ním mám své vlastní plány. Na co jednou budeme vzpomínat, až budeme staří- jak jsme chodili na výlety, zpívali si, chodili do kina...nebo na to, jak jsem tu umývala okna a podlahu?

Na hlídce

19. února 2007 v 17:57
"Nesnášim noční kojení. Půl hodiny sedět, nudit se a neusnout, noc co noc, nejlépe třikrát. Vždycky koukám na tebe jak spíš a závidim ti, že můžeš spát. Připomíná mi to, jak jsem na táboře držela hlídku...celý tábor spal a já musela být vzhůru, byla mi zima a chtělo se mi spát."
"Tak já si půjdu lehnout do obýváku."
"A to mi jako pomůže jak?"
"No- co oči nevidí, to srdce nebolí..."

tatínek má vždycky pravdu

18. února 2007 v 19:25
Tak mě ta depka přešla. Vliv na to mělo několi faktorů- za prvé byl Medvěd o víkendu docela dost doma, za druhé se mi udělalo líp, takže jsme pomalu začli chodit ven a za třetí jsem si v pátek pohovořila s tatínkem.
Přijel se na skok podívat na Medvídě, tak jsem přemýšlela jestli mu to svoje trápení vyblejt, nebo ne.
Nechtěla bych, aby si naši mysleli, že máme s Medvědem nějaké problémy a byli kvůli tomu třeba smutní...ale na druhou stranu- komu jinému by si měl člověk postěžovat, když ne vlastním rodičům.
"Víš, tati, štve mě, že Medvěd není neustále doma...tak přemýšlím, jestli jsem si špatně nevybrala. Jestli jsem třeba neměla být s někým, kdo by s náma byl víc doma..."
"Teď ale mluvíš hloupě. Vůbec si takové myšlenky nepřipouštěj, protože z toho budeš akorát frustrovaná a on to na tobě pozná a akorát ho tím otrávíš. Má ambice, tak maká- taky by mohl chodit s kamarádama na pivo, nebo hrát fotbal... a navíc, ber to tak, že je to dočasné, malej povyroste, bude ti líp...."
Tak jsem si říkala, že má tatínek pravdu- mnohem víc by mě štvalo kdyby nebyl doma, protože spíše než nám, by se věnoval svým koníčkům a kamarádům... a žít s člověkem, kterej nemá žádný ambice a jeho největším životním cílem je vidět co nejvíce pořadů v televizi, by mě taky nebavilo.
(ostatně, že se mu nedá nic vytknout má pocit i sám Medvěd- "vždyť co já dělám? Nikam nechodim, svou ženu miluji, milenky nemám, psinu venčim...a jen tak trochu podnikám!")
.............................................................................
Medvěd se rozhodl, že nám bude každý večer předčítat kapitolu z Velkých dějin koruny české. Vzhledem k tomu, že to má 19 dílů, některé se ještě dělí na A a B, a každá z těch knih má skoro 800 stran, tak myslim, že má Vojtíšek do maturity o zábavu postaráno. Včera jsme byli u rozdělování na mezolit a paleolit, tak jsem brblala jestli bychom to nemohli přeskočit a začít u něčeho zajímavějšího, třeba u nějaké války...ale Medvěd přeskakování nesnáší. Tak jsme poslouchali jak přes naši zemi kdy postupoval ledovec, v průběhu čehož malej usnul. Medvěd se pak ptal jestli to předčítání není moc monotónní, že by to Vojtíškovi kdyžtak spíš vyprávěl... ale myslím, že chyba není v přednesu. Že i kdyby u toho hrál divadlo, tak rozdělování na glaciály a interglaciály by uspalo i vola.
................................................................................
Ve čtvrtek přijede zase tatínek a pohlídá nám prtě, takže půjdems Medvědem do kina. Tak doufám, že budou dávat něco inteligentního- teď jsme naposledy byli na Obsluhoval jsem anglického krále a na Goyových přízracích, takže máme laťku nastavenou dost vysoko:-)
..................................................................................
Jdu sepisovat žádost o rodičovský příspěvek, tak doufám, že mi zase neřeknou, že vzhledem k tomu, že stále nemám přerušené studium a tudíž jsem moc aktivní, tak nedostanu ani h*vno.
(Pro ty, co si nepamatujete jak dopadla moje žádost o mateřskou přikládám popis:
Od doktora jsem dostala papírek, který se jmenuje žádost o peněžitou pomoc v mateřství, ve škole mi na něj dali razítko a napsali mi k tomu, že "jmenovaná nemá studium přerušené a tudíž není nárok na PPM ani na nemocenské dávky v souvislosti s porodem." Řekli mi, že mi mateřskou 6 týdnů před porodem vyplatí sociálka. (Je to sice asi 3 a půl tisíce, ale člověk je na ulici nenajde, že!)
Moc se v těch úřadech nevyznám, ale protože mám trvalé bydliště na Praze 8, obrátila jsem se na Odbor státní sociální podpory na Křižíkově- tam mi řekli, že oni vyplácí až rodičovský příspěvek a že moje dávky v mateřství má na starosti Pražská správa sociálního zabezpečení v Trojské- a co myslíte, že jsem se dozvěděla tam? Že nemám přerušené studium a tudíž nemám nárok na nic- kdybych přerušila studium, tak by mi prý něco dali, ale takhle nedostanu ani floka.....
To mě tedy neuvěřitelně s*re- ne ani tak kvůli těm penězům samým, to se obejdeme docela dobře i bez nich (neříkám, že by se nehodily)- ale spíš, že to znamená, že kdybych přerušila studium, hodila si nohy nahoru a od listopadu pekla a štrikovala, tak mi zpalatí 2x 3 a půl tisíce...ale že se snažim něco dělat, tak nedostanu nic. To je prostě typické! )

momentka

17. února 2007 v 20:09
"Vojtíšku," říkám, "proč vždycky začneš řvát, že máš hlad a čekáš, že budu okamžitě po ruce- nemohl bys to vždycky nahlásit tak půl hodiny předem?"
"Jo," přidal se Medvěd, "tohle není Vojtíšku fastfood...ačkoliv," zasnil se, "takové Big Mc prsátko...."

generační

16. února 2007 v 20:52
"Tak syna už jsi zplodil...tak už jen zasadit strom a postavit dům."
"Strom už jsem taky zasadil...když jsem byl malej...."
"Jo? A kde?"
"U táty na zahradě...javor."
"A co se s ním stalo?"
"Museli jsme ho pokácet, protože hrozilo, že zničí ten dům, co ho postavil otec."

co se svatby týče

16. února 2007 v 10:20
Ještě čtyři měsíce nás dělí od toho nezapomenutelného dne, kdy se stanu paní Medvědovou. Podle svatebního katalogu, který jsme vyfasovali na magistrátu, jsme již notně ve skluzu.
Zdá se totiž, že na takovou svatbu by se člověk měl intenzivně připravovat nejméně rok předem...my se zatím připravujeme spíše psychicky.
...ale přeci jen jsme se za poslední měsíc pohli kupředu. Například jsme se rozhodli, že obřad bude na zámku...oproti tomu hostina na zámku nebude, čímž se ušetří asi 400 káblí na osobu, což při padesáti lidech dělá 20 táců rozdíl.
Když už o těch financích mluvím, spočítali jsme, že to vyjnde celkově na 60 tisíc a naši otcové vypadají, že by nám to mohli zaplatit napůl. (Tedy- můj otec řekl, že v pohodě, že prý dokonce počítá i s tím, že ta částka nejspíš ještě vyroste díky spoustě drobných výdajů, které nebyly započítány... Medvědův otec ještě nebyl postaven před konkrétní částku, ale Medvěd tvrdí, že když se mu řekne, že můj otec půlku zaplatí, tak že se nenechá zahanbit. Tak doufejme...)
Na konci března se žení Medvědovi kamarád, který investoval do svatby půl milionu ( a má 60 hostů), tak jsem zvědavá v čem bude spočívat ten rozdíl...zřejmě místo svíčkové budou podávat nadívané koroptvičky...
Za půl milionu bych si raději koupila auto...nebo cestu kolem světa.

prstýnky

15. února 2007 v 20:38
Dostali jsme od tchýně pár snubních prstýnků, které stvrzovaly manželství Medvědových rodičů, než se rozpadlo... máme to zlato použít na své snubní prstýnky.
Tak na ně koukám a přemýšlím, jestli náhodou nenosí smůlu- třeba jestli nejsou nějak prokleté...nebo tak.

depka

15. února 2007 v 8:24
Mám depku. Všechno mě bolí. Hlava mě bolí, zub mě bolí, záda mě bolí, prsátka mě bolí a šití mě bolí. Takže toho moc dělat nemůžu, celé dny jsem zavřená doma s tím naším pokladem a Medvěd je někde v čudu. Má toho teď fakt hodně, protože po práci jede s bráchou vybavovat obchod, který budou od března otvírat, vyjednává nějaký export zboží z Číny, pomáhá svému otci s podnikáním a ještě poskytuje právní služby všem, kdo si řeknou. Takhle to bývá pořád, takže nic nového pod sluncem- jenže většinou jsem já schopná se postarat sama o sebe. Teď jsem zdevastovaná a potřebovala bych, aby mě někdo hýčkal... a místo toho celé dny jen čekám až se Medvěd vrátí z jakýchsi jednání.
"Odvez nás s Vojtíškem na ty zbývající dny do Prahy" říkala jsem. "Tam se o mne naši postaraj."
"Cože? Ty mi chceš unést Vojtíška?"
A pak mi to zatrhnul, pod nějakou absurdní záminkou, že jsem v šestinedělí a že cesta autem je nesmírně riziková...jako by zrovna u cesty autem vadilo, že jsem v šestinedělí.
Skutečný důvod je podle mne ten, že mu vyhovuje ta představa ženy, co je doma a vytváří tu to teplo rodinného krbu- kdyby přišel domů a nikdo tu nebyl, tak by mu bylo hrozně smutno. Takže si nás tu chová jak zvířátka v ZOO- jsme tu celý den zavření a on se na nás občas přijde podívat.
"Maminka má laktační psychózu, vysvětloval tuhle Medvíděti."
"Ty voe, co to meleš? Kdybys tu s ním byl od rána do večera zavřenej, tak bys měl psychózu taky..."
...ale ona to zas taková tragédie není. Jen že mám depku. Všechno mě bolí. Hlava mě bolí, zub mě bolí,...
...tak ten svět vypadá pošmourně.

zub

13. února 2007 v 22:55
Myslím, že mi roste osmička. Asi začnu po nocích brečet, abychom to měli natrénované:-)

nevěřím vlastním očím

13. února 2007 v 19:15
Před chvílí jsem si ke kojení pustila záznam týden starého pořadu Na vlastní oči. Předtím jsem to nikdy neviděla, protože jsem neměla čas takovéto pořady sledovat...a musim říct, že mě to docela dostalo.
Jedná se o "profesionální reportáže" jak se patří- např. reportáž o tom, že ve Zlíně městská policie mlátí bezbranné občany....
Začátek: matka zemřelého ukazuje na kameru jeho fotky z dětství. Vypráví o tom jaký to byl hodný chlapec... jen tak mimochodem se zmiňuje o tom, že trochu chlastal, ale zároveň vysvětluje, proč chlastal- stal se kdysi v minulosti svědkem vraždy. O chvíli později se dozvídáme, že hodný hoch, nejenže chlastal, ale také notoricky neplatil v hospodách svoje účty. Našli ho mrtvého ve křoví, zmláceného, a protože u něj chvíli předtím byla městská policie, předpokládá se, že ho umlátili oni. Nejsou pro to ovšem důkazy, soud se ještě nekonal a i tak těm dvěma policistům hrozí trest jen za neposkytnutí pomoci.
Reportáž pokračuje, reportérka klade velice zajímavé otázky typu: "Paní primátorko, jak se cítíte, když se dozvíte, že policisté tady ve Zlíně mlátí lidi?" (Hej, a co takhle presumce neviny?)
Konec reportáže: matka zemřelého odříkává v kostele otčenáš a stěžuje si, že policisté nebudou souzeni za vraždu a nedostanou alespoň 4-5 let.
Další fotky zemřelého z dětských let- velmi sympatické děcko.
Reportáž končí záběrem na matku zemřelého, která říká svému synovi u jeho hrobu, že si vždy myslela, že pochová on ji...a že musela pochovat ona jeho...a že byl bezvadným přítelem...a že se setkají v nebi.
...takže zamačkávám slzu dojetí. Kde je sakra ta nezaujatost? Soud ještě neproběhl, takže se neví jak to bylo. Matka zemřelého má na to samozřejmě jasný názor, což je pochopitelné. Taky je pochopitelné, že svého syna oplakává a že by pro jeho vrahy chtěla co nejvyšší trest...ale proč tam třeba taky neukázali matku toho policisty, která by na kameru ukazovala jeho fotky z dětství a vyprávěla jaký je její syn bezvadný hoch, který určitě nic neudělal?
Tyhlety novácké metody jsou šokující!

jen pro ten dnešní den stojí za to žít...

12. února 2007 v 22:33
Dneska ten týpek v dodávce, co se v pátek postaral o to, abychom měli o zrcátko míň, urazil zrcátko autu, co stálo přesně na tom místě jako my minule. Někteří lidé by prostě neměli mít řidičák...!
(Já to musim vědět, já taky dělala autoškolu tři roky:-)
Medvěd narazil na mezeru ve vědomostech. Zrovna byl u toho jak "...se ti rozloží ty bílkoviny v bříšku na...no vidíš, to nevim...budu ti muset sehnat, Vojtíšku, nějakého chemika, který ti to vysvětlí..."
(Tak jsem zvědavá, kde sežene toho experta, který bude nemluvněti podrobně vysvětlovat podstatu chemických reakcí:-)
Já jsem dnes přibrala alespoň pět kilo,protože jsem likvidovala zbytky z oslavy včerejších Medvědových sedmadvacetin. Bohužel se nám tu vyrojilo příliš mnoho dobrot, které přímo volají po tom, aby je člověk zachránil...chjo, to zas bude boj, než to všechno zmizí.
Jo, když už mluvim o té včerejší oslavě- bylo to fajn, protože přijeli všichni Medvědovi prarodiče na oběd a byli z malého úplně hin (no jo, první pravnouče v rodině:-) Dostali jsme od nich strašně moc peněz- byla jsem úplně v šoku, protože takovouto částku já jsem od své babičky nedostala za celý svůj život (což mě nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že by to byl její důchod za zhruba pět měsíců...)
Holt je vidět, že já jsem potomek zchudlého šlechtického rodu, zatímco Medvěd je představitel té zámožné buržoazie:-)
Zkoumala jsem jakým způsobem bych si mohla z nějaké anglicky mluvící země nechat dopravit pár knih od Jane Green (součást toho sebezabavení se, jak jsem o tom psala v minulém příspěvku)...a jestli jsem to nepochopila špatně, tak na amazon.com je možné zakoupit tyto knihy, použité, za méně než jeden dolar...což by bylo parádní.
Medvěd pro mne prý má překvapení na Valentýna...což mi řekl už dneska, aby mne mohl mučit, protože ví, že mi teď zvědavost nedá spát:)

jak na nudu?

12. února 2007 v 14:39
Moje máma, Medvědova máma i Medvěd sám mají neustále pocit, že bych se měla skamarádit s nějakou místní matkou. (Bydlím v cizím městě, kamarády mám daleko a Medvěd pracuje 12 hodin denně)
"Jaké byly ty ženské v porodnici?"
"V pohodě..."
"A vyměnily jste si čísla?"
"Ne...!"
Nevim proč bych si měla s nějakou cizí ženskou vyměňovat číslo jenom proto, že se jí také narodilo dítě. (Nehledě na to, že většině z nich bylo o deset víc než mně.)
Stejné dotazy následovaly po návštěvě poradny,... Medvěd se zas těší, až budu mít po šestinedělí a začnu chodit do mateřského centra a že se tam s nějakou matkou skamarádim...
Já se však rozhodně s žádnou matkou skamaráďovat nechci- kamarádství je dlouhodobý proces, je to vztah, který vzniká dlouho a na dlouho... a najít kamaráda je stejně těžké jako najít partnera- musí tam zafungovat spoustu věcí. Opravdových kamarádů má člověk pár, ostatní jsou známí ...já si tu nehodlám vytvářet žádné známé, se kterými budu rozebírat ceny plínek a hustotu kakáníčka.
Fakt je ale ten, že jsem u sebe za poslední víkend vypozorovala, že očekávám, že když je Medvěd doma, že mě bude bavit. Že jak jsem s malým celý den doma sama a nikam nemůžu, tak pak mám hroznou potřebu si s ním povídat...jenže on musí jít se psem a pak většinou píše nějaké smlouvy, nebo prostě jen bývá unavený, nenaladěný...
tak jsem si říkala, že se musim dát do kupy, že se přeci nemůžu sama se sebou nudit a očekávat od druhého, že bude zodpovědný za moji zábavu. Možná nejvyšší čas, abych začala dělat něco do školy...

pátek, bláznů svátek

11. února 2007 v 0:07
Tento pátek byl podivných týpků svátek.
Začalo to v poledne, když jsem s Medvídětem čekali na Medvěda v zaparkovaném autě. V tom rána jak z děla- lekla jsem se, že to do nás někdo našil, takže jsem vyběhla z auta, Medvěd vyběhl z krámu a dodávka, co právě projela kolem, zastavila o kus dál. Ten pán, co z ní vylezl, měl brýle se skly jak okenní tabulky, takže jsem mohla být ráda, že nám "jenom" urazil zrcátko. Člověk ani netuší, jak snadno může přijít k úhoně...
Na pediatrii jsme potkaly další kouzelnou bytost- byla to matka desetiměsíční holčičky, která čekala ve frontě před námi. Ta ženská zřejmě trpěla nějakou logopedickou vadou, protože na tu nebohou holčičku zkoušela něco jako:" Važija myšičta tašičtu." Koukala jsem na ni v úžasu, docela mě dostávala.
Když nepochodila u vlastního dítěte, tak svůj miluju-všechna-miminka-na-světě zájem obrátila k mému dítěti. "My šme aje majijintatý!" hlaholila vesele a já si v duchu říkala, že kdyby tohle viděl Medvěd, tak vyletí z kůže. On si ze syna vychovává malého einsteinka a po večerech s ním rozebírá mezery v právním řádu a mezinárodní politickou situaci... a pak se plod jeho snah musí potkávat s takovýmito lidmi, co s ním jednají jako s retardem.
Ale korunu všemu nasadil můj brácha, když večer zalistoval středečními novinami, kde se na té titulní a několika dalších stránkách hovoří o pohřbu Karla Svobody. (o pár stránek dál jsem vyfocená já s Medvídětem, proto jsem mu ty noviny cpala)
"Ségra? A kdo je to ten Karel Svoboda?"
Trochu mi tím dotazem vyrazil dech- ne že by mě překvapovalo, že nemá páru o existenci krále popíku, na to je jeho hudební vkus příliš posunut od středu směrem do ujeta, ale...
"Ty vůbec nečteš noviny?"
"Jsem neměl čas, musel jsem makat a šprtat..."
"Ani na seznamu sis nevšiml?"
"Seznam už taky neotvírám..."
...takže jak je vidět, tak jsou i lidé, kteří ani netuší, že "celý národ pláče" nad naší "nenahraditelnou ztrátou" a vůbec je nezajímá s kým vším Vendula spala, kolik po Karlovi zdědí a kdo všechno jí nepodal na pohřbu ruku...dost možná, že díky bohu za ty dary:-)

monitor dechu

8. února 2007 v 9:55
Monitor dechu jsme dostali k vánocům darem, jinak bychom ho nekupovali. Stojí totiž docela dost peněz (něco jako 2600 káblí) a není moc spolehlivý. Viděla jsem to dobře v porodnici- tam mělo monitor dechu každé miminko a pravidelně to tam pípalo, protože to maminky zapomínaly vypínat, když zvedly dítě z postýlky. Když jsem viděla, že stihnu kluka přebalit, než si ten monitor všimne, že v postýlce dítě není, tak jsem si říkala, že je to teda dost k h*vnu...kdyby skutečně přestal dýchat a já byla třeba ještě v jiné místnosti, tak než by mi dal monitor vědět a já tam doběhla, tak by bylo třikrát po něm.
Také to pro jistotu občas houká zbytečně- buď tomu dochází baterky, nebo se třeba dítě sveze trochu na stranu a ten monitor už ho neregistruje... to se nám stalo zrovna včera. Leželi jsme večer v posteli, Medvídě mělo svou pravidelnou večerní řvací chvilku a v tom okamžiku ten monitor začal pípat. Nebýt toho, že bylo evidentní, že moje dítě dýchá více než vydatně, protože jeho hudební produkci nešlo přeslechnout, měla bych asi pořádný šok.
To se taky stalo mé sousedce v porodnici- její holčička spala a najednou monitor začal pípat. Sousedka se vymrštila, chytila dítě, zvedla ho, zjistila, že je všechno OK...a pak u něj celou noc seděla a hypnotizovala každý jeho nádech, protože stejně po takovém šoku nemohla spát.
Ostatně je zajímavé, že se ani jednou, když začal někomu u nás na pokoji monitor pípat, ať už z nepozornosti, či omylem, nepřišla sestřička podívat jestli se něco neděje...ale to už je zase z jiného soudku.

fotky

7. února 2007 v 14:27
Ty fotky jsou poněkud přesahující...jsem počítačový debil a jsem ráda, že se mi je vůbec podařilo zmenšit na požadovanou velikost...jak se to zmenší tak, aby to nepřečnívalo z obrazovky ven, to už fakt nevim... takže prosim o shovívavost.