depka

15. února 2007 v 8:24
Mám depku. Všechno mě bolí. Hlava mě bolí, zub mě bolí, záda mě bolí, prsátka mě bolí a šití mě bolí. Takže toho moc dělat nemůžu, celé dny jsem zavřená doma s tím naším pokladem a Medvěd je někde v čudu. Má toho teď fakt hodně, protože po práci jede s bráchou vybavovat obchod, který budou od března otvírat, vyjednává nějaký export zboží z Číny, pomáhá svému otci s podnikáním a ještě poskytuje právní služby všem, kdo si řeknou. Takhle to bývá pořád, takže nic nového pod sluncem- jenže většinou jsem já schopná se postarat sama o sebe. Teď jsem zdevastovaná a potřebovala bych, aby mě někdo hýčkal... a místo toho celé dny jen čekám až se Medvěd vrátí z jakýchsi jednání.
"Odvez nás s Vojtíškem na ty zbývající dny do Prahy" říkala jsem. "Tam se o mne naši postaraj."
"Cože? Ty mi chceš unést Vojtíška?"
A pak mi to zatrhnul, pod nějakou absurdní záminkou, že jsem v šestinedělí a že cesta autem je nesmírně riziková...jako by zrovna u cesty autem vadilo, že jsem v šestinedělí.
Skutečný důvod je podle mne ten, že mu vyhovuje ta představa ženy, co je doma a vytváří tu to teplo rodinného krbu- kdyby přišel domů a nikdo tu nebyl, tak by mu bylo hrozně smutno. Takže si nás tu chová jak zvířátka v ZOO- jsme tu celý den zavření a on se na nás občas přijde podívat.
"Maminka má laktační psychózu, vysvětloval tuhle Medvíděti."
"Ty voe, co to meleš? Kdybys tu s ním byl od rána do večera zavřenej, tak bys měl psychózu taky..."
...ale ona to zas taková tragédie není. Jen že mám depku. Všechno mě bolí. Hlava mě bolí, zub mě bolí,...
...tak ten svět vypadá pošmourně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | E-mail | 15. února 2007 v 10:51 | Reagovat

Nic si z toho nedělej, já mám zase kocovinu a z ní se většinou dostanu do depky a určitě ti teta Ivanka připíše povzbuzující komentář neb je na tom vlastně stejně:-) aspoň, že vy moderní matky máte internet...mimochodem už se 14 dní bavím tvým blogem a musím říct, že je to úžasně zábavný, tak ať tě ta depka brzo přejde:-)

2 Sandra Sandra | 15. února 2007 v 13:46 | Reagovat

Dík,to je príma,že to aspoň někdo čte:-)

Jinak teta Ivanka je na tom určitě líp, protože má doma tři dospělé jedince, se kterými je (alespoň občas:-) rozumná řeč.

...ale jak to dělaly matky v době před netem, televizí a rádiem, to mi fakt nedochází. Být absolutně odříznutá od světa kolem, tak se asi picnu.

3 duna duna | Web | 15. února 2007 v 18:45 | Reagovat

Když se narodila mladší, měl muž práci ještě v Praze (ještě rok), dovolenou po narození malé měl týden. Pak býval doma jen na víkendy. Rok jsem fungovala s obouma děckama sama, starší začala chodit do školy a maličká byla příšerně uřvaný mimino, co řvalo doslova v jednom kuse, pokud nespalo a nejedlo. A já řvávala s ní, protože to bylo fakt na hlavu, občas jsem ho otravovala telefonáty, protože komu už si měl holt člověk postěžovat... Upřímně - jsem ráda, že to mám za sebou. Ale neboj - bude líp ;-)

4 jana jana | Web | 15. února 2007 v 18:57 | Reagovat

Ty matky dřív si totiž přivazovaly dítě na záda nebo na větev a celej den okopávaly nějaký pole... takže odříznuté rozhodně nebyly :-)Navíc myslím, že se dřív tak hodně nepracovalo, chlapi chodili domů dřív...

Uf, já bejt sama doma v tom našem zapadákově, tak nevím nevím. S kotlem na uhlí ve sklepě se teplo rodinného krbu vytváří o dost hůř... :-)

5 Ivana Ivana | E-mail | 17. února 2007 v 17:31 | Reagovat

Jak Tě chápu. Já tvrdím, že mimina do půl roku se musí pouze přežít a jde to někdy ztuha. Když se Ti narodí dítě, tak mají všichni pocit, že Tvoje největší radost a potěšení je celý den a celou noc se o něj, nehledě na osobní pocity a zdravotní schránku starat, a když přijde milovaný muž večer domů, ještě k tomu všemu očekává  , že když jsi celý den jenom s tím dítětem doma, tak navaříš, uklidíš, budeš usměvavá a ještě si se zájmem vyslechneš. co on chudák udřenej celý den dělal. Místo toho doma najde upachtěnou, nevyspalou ženskou, která

od něj očekává , že jí trochu polituje, ocení, pomůže a ono

se nic většinou z toho nestane. Většinou vyslechneš, jak si to máš lépe zorganizovat.To naštve. Moje rada po pětadvaceti letech manželství zní: zvykej si, nátlakem nic nesvedeš,jenom se budete hádat, musíš se naučit diplomaticky prosazovat svoje zájmy, tak, aby měl pocit, že na to přišel sám. Použij , podle příležitosti pláč, sex, dobré jídlo atd., to zabírá.Vydrž, jediná jistota je, že děti nezadržitelně rostou , berou rozum a všechnu péči Ti jednou vrátí, většinou.

6 Sandra Sandra | 18. února 2007 v 11:53 | Reagovat

:-)tak já to zkusím- dám na rady zkušené manželky a matky:-)

7 Týna Týna | E-mail | 18. února 2007 v 16:20 | Reagovat

Jen mi někdo vysvětlete, jak se to udělá , aby si myslel, že na to přišel sám!?

8 Sandra Sandra | 18. února 2007 v 18:44 | Reagovat

dobrá otázka... napadlo mě chodit okolo dané věci jak kolem horké kaše tak dlouho, až ho to, co mu naznačuješ, nemůže nenapadnout...ale co mám zkušenost, tak ženský stačí napovědět- u chlapů se mi spíš osvědčilo si rovnou říct- lepší než neustále naznačovat a být pak frustrovaná z toho, že to miláček jaksi nepochopil.

9 Ivana Ivana | E-mail | 20. února 2007 v 18:34 | Reagovat

Děvčata, až budu mít čas, tak se k tomuto tématu vrátím. Musím počkat, až všichni doma usnou a nebudou mi do toho psaní čučet.

10 Týna Týna | E-mail | 21. února 2007 v 0:05 | Reagovat

Ale my ti do toho tetinko přece nečučíme:-)ale vážně by stálo za to toto téma rozvést, ráda se poučím

11 Sandra Sandra | 21. února 2007 v 7:34 | Reagovat

Taky jsem zvědavá:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama