Březen 2007

průzkumníci

28. března 2007 v 17:09
Naši už by tu pevnou linku měli také zrušit. Od rána se tu netrhne telefon- dobrý den, agentura blablabla,nabízíme, prodáváme, zjišťujeme, děláme průzkum, nechcete si koupit,...???
Dokud jsem tu bydlela, tak to tak hrozné nebývalo...jenže to měl pevnou linku snad každý. Teď, když ji všichni odhlásili, tak se ten seznam potenciálních obětí zredukoval a všechny ty agentury tudíž volají nám. Vím, že tam sedí nějací ubozí studenti, kteří si takto chtějí vydělat pár kaček a tak je nechci rovnou posílat do p*dele a být na ně sprostá, jenže když už mi tu dnes zvoní pátý takový člověk a já vždycky musím odložit dítě a jít jim vysvětlovat, že ne, že opravdu nic nechci, tak už mi pomalu dochází trpělivost...

Drahuška

28. března 2007 v 16:48
Drahuška je moje kamarádka z dětství. Shodou okolností je to zároveň bývalá milenka mého bratra, bývalá milenka mého kamaráda a objekt Medvědových polygamních tužeb.
Medvěd ovšem není jediný chlap v mé rodině, kdo by rád soužil (a zejména souložil:-) se dvěma ženskýma najednou. Další takový je bratr. Ten už je dokonce v té fázi, že kromě své přítelkyně, která je skvělá, a má jen jedinou drobnou vadu, a to sice že bydlí na druhém konci světa, má ještě jednu ´kamarádku´ která také není špatná, bydlí docela blízko a je do něj natolik blbá, že na tento druh svazku s radostí přistoupila.
A tak se o tom u nás doma včera večer mluvilo. "Monogamie není přirozená" říkal bratr.
" Ajéje," říkám, "další takovej...tohleto tvrdí Medvěd taky a vypočítává mi výhody, které by mi to přineslo...ale já mám pocit, že by to nemohlo fungovat, že bychom si s Drahuškou začly vzájemně konkurovat a že bychom obě chtěly, aby nás měl Medvěd radši."
"Ale jsou kultury, ve kterých to tak funguje," říkal bratr.
"Takhle jak si to představuješ to nefunguje nikde, říkal mu táta. V kulturách, kde má člověk více žen, mají ty ženy jasně rozdělené funkce. Panuje tam přísná hierarchie- některá je pro potěchu těla, jiná spíš funguje jako služka a pak tam je jedna starší, kterou musí všechny poslouchat...to je něco jako kdybych si teď k mámě přibral Drahušku..."
"No počkej," oponoval mu bratr..."kdo ti řekl, že Drahušku by sis mohl vzít zrovna ty?"

...zkrátka je fajn, že žijeme v monogamní kultuře, protože jinak by se mi ti rodinní příslušníci o Drahušku porvali:-)


mít svůj styl

27. března 2007 v 12:49
"Stala jsem se vitariánkou", řekla nám v sobotu Návštěva a místo polévky si na talíř nandala rozinky, fíky a oříšky."Co to znamená?" ptala jsem se.
"To znamená," bylo nám vysvětleno, "že nejim ani maso, ani mléčné výrobky, vajíčka a nesmím ani vařená jídla- zkrátka jím syrovou stravu rostlinného původu..."
"Co je to proboha zase za dietu!?" kroutili jsme nad tím s Medvědem hlavou. Návštěvu už totiž známe- pokaždé když k nám přijede, tak tvrdí, že něco nejí. Pokaždé je to něco jiného. Minule když přijela, tak pro změnu nejedla vůbec nic, protože si zakoupila hubnoucí koktejly od jedné firmy s nevalnou pověstí.
Tentokrát tedy jsou v nelibosti bílkoviny.
"To není dieta, to je životní styl!" byli jsme poučeni. "Návrat ke kořenům."
"K jakým kořenům?" ptala jsem se "Vždyť opice také jedí maso..."
"To tedy rozhodně ne," řekla mi Návštěva, která bude jednou učitelkou biologie, "opice jsou býložravci."
Já, co jsem přečetla Tarzana, ale vím, že opice maso jedí a tak jsme se o tom všichni chvíli dohadovali, a Návštěva během té rozpravy sdlábla jednoho nanuka Míšu a jednoho čokoládového zajíce, samozřejmě zcela nerostlinného původu.
Přišlo mi to úsměvné a vzpomněla jsem si na jinou svojí kamarádku, která o sobě tvrdila, že je velmi ortodoxní židovka a když jsme šly spolu po Václaváku a proti nám šli nějací její známí z komunity, tak mi strčila do ruky svou klobásu z hořčicí a tvářila se, že ke mně nepatří, dokud nám nezmizeli z očí.
V neděli jsme si udělali výlet do nebližší Zoo a tam se rozsekl náš opičí spor- opice samozřejmě maso jedí!
Návštěva z toho byla tak v šoku, že přestala být vitariánkou...tak se s Medvědem sázíme co bude příště:-)

plavání II

18. března 2007 v 19:35
Dneska k nám opět přišla paní cvičitelka plavání a donesla Vojtíškovi pod hlavu nafukovací podhlavník, aby mohl plavat sám a nemusela jsem mu hlavičku přidržovat. První co ale Vojtíšek udělal, když mu byl podhlavník připevněn, bylo, že otočil hlavu doleva a pak prudce doprava, přičemž mrsknul hlavu do vody a nalokal se...pak už se na svůj pobyl ve vodě díval s krajní nedůvěrou, tak jen doufám, že ho to do zítra přejde. Zítra má totiž velký den, kdy jeho plavecké umění přijdou obdivovat bábrdle s prabábrdlí, které se zatím na celý ten nápad "učit Vojtíška plavat kolem špuntu" dívaly poněkud s despektem.

Do konce dubna mám ve škole odevzdat práci a mám z ní pořád třicetinu. Začínám si zoufat!

Vybíráme svatební oznámení, takže jsme si na víkend půjčili domů katalogy. Máme naštěstí s Medvědem docela podobný vkus, takže jsme rovnou zavrhli všechny ty narůžovělé a jinak pastelově vyvedené nevěsty, holubičky, labutě a ostatní kýče. Každý jsme si vybrali tři kandidáty a jen jeden jediný z nich byl tipem společným...takže máme nejspíš vybráno. Ještě se nám také líbilo oznámení, kde jsou nakreslení dva medvědi...ještě lepší by bylo, kdyby tam byli tři medvědi:-)... ale to si asi necháme na bronzovou svatbu a pak tam těch medvědů necháme nakreslit rovnou sedm:-)
Necháme vyrobit dvě verze- jednu budeme posílat předem, lidem které budeme zvát, a na té bude že se budeme brát, a tu druhou budeme posílat dodatečně, jako oznámení o tom, že jsme se vzali. Tím se vyhneme tomu, aby se nám tam nacpávali nějací naši kvazikamarádi a vyžírkové.
Co se motta týče, mně se líbilo Před manželstvím se domníváme, že milujeme, v manželství se to teprve učíme, ale Medvědovi to přišlo moc odvážné, tak jsme vybrali Manželství je plné starostí a trnů, ale nese ovoce, které se jinde nerodí. Ještě je tedy ve hře Čapkovo Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!
Jinak jsem při tom prohlížení narazila na oznámení, kde se píše: Něco se šuškalo, teď je to pravda, že dne blablabla bude naše svatba. "Hele," říkám Medvědovi," já to četla jako Něco se šukalo..."
"Jo," říká Medvěd, "něco se šukalo, teď je to Vojta...a tak dne blablabla bude naše svatba:-)"
Takže asi tak!

práce

16. března 2007 v 8:23
Včera jsme šli s Medvědem a Medvídětem z cukrárny a vzali jsme to oklikou, podél vody, aby nám vytrávilo. Vyprávěla jsem, že moje máma nabídla mé kámošce místo u nich ve fimě, za 115Kč na hodinu. Trochu jí to závidim." Kdybych byla v Praze, mohla jsem to dělat já," říkám...
"No to tedy nemohla, ty máš Vojtíška...vidíš to, Vojtíšku, maminka by tě vyměnila za 115Kč na hodinu!"
Pak jsme probírali cukrárny a svatební dorty a po chvíli jsem se nahlas zamyslela: "To by mě zajímalo jaké to je, vzít si cukráře..." A Medvěd říkal Vojtíškovi: "Vidíš to, Vojtíšku, teď už maminka kromě tebe nechce ani mně. Tebe by vyměnila za 115 Kč na hodinu a mně za plný plech."
A když jsem doma opět zavedla řeč na tu práci, tak mi Medvěd říká: "Prosímtě, ty jí to snad závidíš?"
"Trochu jo, nejde o těch 115Kč na hodinu, ale o tu práci..." "Práci?Podívej se na ten bordel tady všude kolem, tady je práce!!..."
No jo, jenže není práce jako práce...:-(

Být ženou je časově náročné!

15. března 2007 v 22:34
Dnes jsem si vyhradila chvilku pro sebe a rozhodla se, že se budu chvíli hýčkat. Umyla jsem se, oholila a napatlala všemi těmi krémy, které slibovaly v regálech v drogerii, že mě zbaví všech možných vad na kráse a které teď křičeli z poliček: "použij mě, použij mě, nebo mě budeš muset vyhodit!". A víte kolik mi to zabralo času? Dvě hodiny!!! To tedy potěš, kdybych to měla provozovat denně. Jak to dělají ty pěstěné dámy, co jsou každý den jak ze žurnálu- má jejich den o dvě hodiny navíc???

přišlo mi mailem

15. března 2007 v 14:39
Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho tři děti sedí před domem v pyžamech a hrají si v blátě mezi prázdnými krabičkami od číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Dveře od manželčina auta jsou otevřeny, stejně jako dveře do domu a nikde není ani stopa po psovi.
Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa byla převrácená, běhoun skrčený pod zdí. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize na kanálu s kreslenými pohádkami a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, zbytky snídaně rozházené po stole, lednice byla otevřená, psí žrádlo vysypané na podlaze. Rozbitá sklenička ležela pod stolem a u zadních dveří byla uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhl schody, stoupajíce na další hračky a šlapajíce po oblečení. Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo.
Viděl jak dveřmi od koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo a další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo i stěny byly pomalovány zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu.
Podívala se na něj, usmála se a zeptala se jak se měl celý den. Podíval se na ní nedůvěřivě a zeptal se: ?Co se tu dnes proboha stalo?? Usmála se znovu a odpověděla: "Pamatuješ si, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně - Co jsi prosím tebe dnes celý den dělala?"
"Ano" odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes ... jsem to prostě nedělala!"

Je krásně

15. března 2007 v 11:27
a já si tu mateřskou dovolenou konečně začínám užívat. Vyrazit s kočárkem ven, koupit si v cukrárně dortíček a sednout si pěkně k řece, krmit kachničky, krmit sebe tím dortíčkem a koukat na vodu... jojo...jenom škoda, že tu vlastně nikoho neznám. S Vojtíškem si člověk zatím moc nepokecá... možná ještě zvážím tu možnost skamarádit se s nějakou jinou matkou...

plavání

14. března 2007 v 23:01
V sobotu u nás doma byla instruktorka plavání novorozenců a tak se Vojtíšek začal učit plavat. Nad očekávání se mu to líbilo a počínal si docela šikovně...takže v závěrečné zprávě bylo uvedeno: Vojtíšek 1. lekci zvládal krásně, maminka byla poněkud strnulá. Takže jinými slovy- Vojtíšek dobrý a já se mám do příště zlepšit:-)
A tady pár fotek z našeho dnešního tréninku:
Doufám, že se Vojtíšek naučí plavat brzy a že bude mít vodu rád. Nechtěla bych, aby měl na lekce plavání stejně strašné vzpomínky jako já- učila jsem se plavat v Hloubětíně a když si na to vzpomenu, vybaví se mi dva momenty:
a) řada malých naháčů sedí osprchovaná na lavičce a klepe se zimou. Čekají až se všichni sejdou a až je spočítají, aby se pak mohli seřadit a zařvat zahajovací Zdar! (tam jsem pravidelně přišla ke svému zánětu močového měchýře, s nímž jsem dokonce v pěti musela do nemocnice a plakala jsem vždy, když za mnou rodiče přišli na návštěvu a pak odcházeli domů beze mne)
b) snažím se plavat v hlubokém bazénu a moc mi to nejde. Občas se nalokám vody a mám pocit, že se topím, takže se zoufale snažím chytit okraje bazénu. Nahoře nade mnou stojí pan Hruška, u kterého mi naši v dobré víře zaplatili soukromé lekce, s tyčí v ruce a tou tyčí mě odstrkuje od břehu.
Divím se, že to na mně nezanechalo nějaké trvalé následky:-)

Fotky

10. března 2007 v 20:50

Jak vlastně skončila Planeta opic?

10. března 2007 v 9:46
Skončilo to tak, že se ten týpek posunul v čase dopředu, místo zpátky a přistál na Zemi, kde se mezitím- protože tam nebylo jeho zásahu, který by vedl ke sblížení lidí a opic- opice definitivně zbavili lidí a technicky se vybavily (motorky, pistole), nebo jsem to špatně pochopila? A končila stejně i ta původní verze z roku 68? Nějak si to pamatuji jinak, tak mě to včera zaskočilo...

Vratné lahve

9. března 2007 v 13:00
Včera jsme byli na Vratných lahvích. Hrozně jsem se na to těšila a moc se mi to líbilo. Vůbec si to chození do kina poslední dobou nějak užívám- za prvé máme štěstí na samé dobré filmy (Obsluhoval jsem anglického krále, Goyovy obrazy, Babel a teď tohle...ještě chceme jít na Dopisy z Iwo Jimy) a za druhé si v tom kině vždycky připadám jako puberťačka, co vytáhla svého šamstra na rande.
Ten film vřele doporučuji. Je to docela vyvážený mix dojemných a komických scén a presentovaný pohled na stáří je mi blízký.Také je v tom skryto poselství, že je úplně jedno,co člověk dělá, ale musí to dělat rád.
Když jsem večer přijeli domů, tak mi Medvěd říkal, že nejpozději ke konci března dá výpověď...protože to co dělá, nedělá rád...takže i takto nám ten film prospěl.
Bratr zřejmě má nějakou ostudnou chorobu, protože táta se na jednoduchou otázku: "proč bere brácha antibiotika?" zatvářil tajemně, jako tajemný hrad v Karpatech a sdělil mi, že není pověřen o tom mluvit.
Holt u nás už se nepodávají informace ani rodinným příslušníkům:-)

písmenka

8. března 2007 v 11:31
"Ahoj tati, dík, ale nepotřebuju nic přivést."
"Přívézt se píše se Z, pokud jsi tedy nemyslela, abych nikoho nevodil."
"No jo, přivézt...to víš, my matky v domácnosti, co tady celý den krníme..."
"Tak zatím čau a hezké krmení."

momentka

8. března 2007 v 8:17
"Lucko? Říkal jsi moc tě miluju, Lucko?"
"Ne, říkal jsem Lásko- moc tě miluju, lásko, jsem říkal"
"Aha, tak to jsem se asi přeslechla."
"Jak tě něco takového vůbec může napadnout, Petro!:-)"

Šestinedělí

7. března 2007 v 23:43
šestinedělí máme zdárně za sebou. Vojtíšek už na kontrole u doktora byl, já jsem měla jít tento týden, ale nějak jsem to nestihla. Ono to zní blbě, když je člověk celý den doma a říká, že si nestihl dojít k doktorovi...ale já nevim kam ten čas mizí. Kolikrát zjistim, že je poledne a já si pořád ještě nestihla vyčistit zuby. (Totiž...tohle můj bratr i můj švára zjišťují dennodenně, ale já nechrápu do jedenácti.:-)
Těch uplynulých 6 týdnů bylo docela náročných- hormonální změny + spousta nových povinností + naprostá ztráta svobody + mi nebylo dobře + Medvěd byl neustále pracovně vytížen, atd.
Hodně mi pomohl až článek na rodině, kde mi autorka vysloveně mluvila z duše.
Miminko nezná rozdíl mezi dnem a nocí, sedíš takhle v jedenáct večer u televize, v náručí spinká miminko, říkáš si, hurá, už je večer, utahaná po celém dni a najednou ti dojde, že noc nebude jiná než den.
Holkám jsem radila: "Hlavně nepočítejte, že Vám chlap pomůže, i když to slibuje". Měla jsem pocit, že mi nemůže pomoct vůbec nikdo. Manžel chodil do práce a tak se potřeboval trošku vyspat, takže noční vstávání bylo jen na mně. Když pak ráno tvrdil, že je stejně nevyspalý jako já, nenáviděla jsem ho…. Moje výhrady, že když je stejně nevyspalý, tak proč k malýmu nevstává, vešly do prázdna.
Měla jsem prostě intenzívní pocit, že můj život skončil, že už nikdy nebudu "já", že moje "já" se rozplizlo do domácnosti, miminka a ten zbytek, co mi zbyl, požadoval manžel, abych se mu věnovala, přeci jenom na chlapa je 2 měsíce před porodem a několik týdnů po porodu dlouhá doba bez "manželských povinností". A když už jsem všechny uspokojila, přišel žárlící pes a vehementně se mi dral hlavou do klína, abych ho hladila.
Nenáviděla jsem všechny příbuzné, kteří mi nepomáhali tak, jak jsem si představovala. Zpětně vidím, že dělali, co se dalo.
Přátelům jsem popisovala jednu příhodu za všechny: Sedím v obýváku v křesle s miminem v náručí a loučím se ráno s manželem, manžel večer přichází a já ho vítám zase v křeslo (všude doma stav nezměněn)…. "Tak se zeptej, co tady celej den dělám!!!!", řvu na něj, jen co vejde do dveří. "Sedim tady s nim celej den", odpověděla jsem si sama. Přes den jsem si ani nestihla vyčistit zuby a zoufale jsem hleděla na kamna, jak vyhasínají a já nemůžu ani jít přiložit. Teď už si ani nevzpomenu, proč vlastně.

To doslova a do písmene sedí na to, co jsem cítila já- když jsem večer padala na hubu a věděla, že se v noci opět nevyspim- když Medvěd balil peřinu a šel se vyspat vedle a já bych to s chutí udělala taky, jenže jsem nemohla- když jsem byla naštvaná na tchýni, která přišla, udělala ťuťuňuňu na Vojtíška a, aniž by se zeptala jestli nepotřebuju s něčím pomoct, šla dolů švárovi uklidit,...
V komentářích pod článkem tam připisují ženy svoje zážitky a tak jsem zjistila, že v tom nejsem sama, že jsme na tom všechny víceméně stejně. Že nejsem divná, když tu přes den bulim, že nejsem divná, když Medvěd řekne, že přijde v sedm a já už v 7.05 nervózně koukám po hodinách, což jsem nikdy nedělala. Že nejsme jediný pár, kde to občas vypadá na rozvod...
...ale dobrá zpráva je, že je to čím dá tím lepší a lepší...vlastně už je to zase skoro dobrý. Však už taky máme za sebou šest neděl!:-)

Medvědův (doufám že ne poslední) soud

7. března 2007 v 9:00
Medvěd má dneska v Brně soud...ne že by snad něco provedl!:-)... a je to teprve jeho druhý soud, tak před chvílí nervózně odfrčel. Doufám, že to vyhraje, protože ta kauza, jak mi ji líčil, je přinejmenším sporná- možná má o trochu víc pravdu ten Medvědův klient. Inu, posečkáme, uvidíme.
U toho minulého soudu Medvěd přiměl protistranu- takového mladého kluka- aby zaplatil i peníze, které si nepůjčil a o kterých Medvěd věděl, že si je nejspíše nepůjčil. To by mě tedy nebavilo dělat! Zatímco vrahouni a prznitelé malých děvčátek pobíhají po svobodě a tuneláři se za naše peníze rekreují na exotických ostrovech, tak já bych řešila spory ve kterých se pan Novák hádá s paní Svobodovou o suché z nosu...a ještě nejlépe bych zastupovala pana Nováka, ikdyž by mi bylo jasné, že pan Novák je kokot a pravdu nemá.
A co teprve u testního práva- kolik tam dobrý advokát může napáchat škody! To mi včera vyprávěl Medvěd o nějakém advokátovi, který obhajoval člověka, který se mu přiznal, že zneužíval svou nezletilou dceru... a obhájil ho tak dobře, že ho pustili. To by mě zajímalo, jak si to pak člověk dokáže srovnat se svým svědomým.
A vůbec, u soudu by přeci mělo jít o pravdu a spravedlnost a ne o to jak má kdo dobrého právníka!

Vojtíšek se v sobotu začne učit plavat, už má objednanou instruktorku k nám domů. Moc se na to těšim, doufám, že se mu to bude líbit.

Ještě co se té předmanželské smlouvy týče- když jsem s Medvědem začínala chodit, tak mi tatínek říkal: "Nechoď s právníkem, až se s ním budeš rozvádět, tak tě o všechno oškube!"... tak v nejhorším holt budu vědět, že jsem byla varována:-)

předmanželská smlouva

5. března 2007 v 21:49
Psát předmanželskou smlouvu o majetku, který zatím nemáme a bůhví jestli kdy budeme mít,je asi jako dělit kůži z medvěda, co zatím běhá po lese.
Nicméně-o pár otázkách je možno diskutovat.
- modelová situace: dva mladí lidé začínají od nuly-chlap podniká, žena oželí svou kariéru, vychovává mu děti a stará se o domácnost, popř. si přivydělává v nějaké práci, kterou ovšem vybírá s ohledem na to, aby měla spoustu volného času kvůli dětem (např. jde za pakatel učit) Podnikání jde čím dál tím lépe, takže po čase si rodina nežije špatně. Rozvedou se...a teď ta otázka: má manželka nárok na polovinu majetku? Nemyslím právní nárok, myslím nárok morální.
Konzultovala jsem to se svými rodiči a ti se nehodli. Táta si myslí, že osobní majetek je věc jedna a majetek firmy věc druhá (zde se odráží fakt, že můj tatínek zřejmě nikdy neslyšel o daňových optimalizacích a neví, že i podnikatelé co jsou v balíku, vydělávají 10 tisíc hrubého měsíčně, což je jejich osobní majetek a zbytek, včetně auta, počítačů, tiskárny...je firmy...my máme firemního i psa.)
Máma si myslí, že pokud ti dva začínají spolu a společně jdou nahoru, tak ta manželka nárok na polovinu majetku má, protože se musela smiřovat s tím, že její chlap věčně není doma, že chodí domů nervózní a unavený... a taky mu doma vytvářela to prostředí, kam se pak mohl vracet, vychovávala mu děti, atd.
Já jsem si z naší debaty s Medvědem o naší předmanželské smlouvě odnesla poznatek, že budu muset těch svých 5 dětí nějak skloubit s nějakou prací. Trochu mě děsí představa, že mi bude 40, bude mi zbývat 30 let do důchodu, i ty nejmladší děti už budou chodit do školy, nejstarší dítě bude mít před maturitou. Já se pak doma budu nudit, protože tam bude celý den prázdno a nikde mě nebudou chtít zaměstnat, protože 17 let v domácnosti nevypadá v CV úplně nejlépe...a pak se se mnou Medvěd rozvede a já budu stará, hnusná, nezaměstnaná a chudá...
Tak to nikdy!!!

ostatně

3. března 2007 v 16:19
ještě jsem zapomněla. Včera jsem byla v jednom svatebním salónu zkoušet svatební šaty. Prý už včera bylo pozdě, tvářila se moje máma, na červen už bývá řada šatů zamluvených. Tak jsem tam naběhla, aby mi neujel vlak, řekla prodavačce svou představu a narvala se do těch nejkrásnějších šatů na světě.
"Jsou opravdu krásné,"říkám, "kolik chcete za půjčení?"
"Deset a půl tisíce!"
"Ehuch! To je trochu víc, než jsem čekala....tak já to ještě zvážim."
...a od té doby se hádám sama se sebou, jak Glum...
šaty za deset a půl tácu je vrchol marnotratnosti
ale jsou fakt krásné
Medvědovi vyčítám dort za osm stovek...
ale vdává se člověk jen jednou
měla bych za to troje ušité plesovky...nebo dovolenou...nebo nové kanape, nebo...
osm nebo deset tisíc už přeci není takový rozdíl
je to strašně moc peněz
Glum, glum!

o penězích

3. března 2007 v 16:08
Člověk by neměl všechno v životě přepočítávat na peníze, jak jsem díky Medvědovi v těchto dnech zjistila.
Tchán dostal k padesátinám skutečně těch 50 lahví vína + poličky na skladování. Vyšlo to na strašné peníze, člověk by řekl, že si to nemůžeme dovolit... ale stálo to za to. Předávací chvilka byla dojemná, protože tchán brečel a říkal klukům, že je má moc rád, což od něj- Medvěd obzvlášť- asi mockrát v životě neslyšeli.
Také mu pořídili dort z nejlepší cukrárny ve městě. Byl skutečně lahodný a všichni ho chválili. Mně to taky připadalo jako výborný kauf, než jsem dnes zaslechla jak Medvěd řeší se svojí mámou co dají dědovi k osmdesátinám a máma říkala "...no jo, ale osm stovek za dort mi připadá trochu moc..."
"Cože???" zhrozila jsem se "Ten dort stál osm stovek?"
"Já už vám nikdy nic neřeknu," durdil se Medvěd.
...ale pak jsem si vzpomněla jak si všichni pochutnávali... a tak nakonec proč ne. Vždyť padesát je člověku jen jednou v životě.
Mým rodičům je letos ovšem také padesát. Ještě nevím co jim dám, ale viděla bych to jako Jirka Mádl, když se ho Kraus ptal v Uvolněte se, prosím co dělá s těmi vydělanými penězi. Říkal, že koupil rodičům k vánocům drahé dárky...a tak se ho Kraus ptal co že to konkrétně bylo, ty dražší dárky a Jirka Mádl říkal, že tátovi koupil holení a mámě nějakou keramiku.
Tak já asi koupim tátovi knížku a mámě nějakou kosmetiku...nebo třeba hřeben a dopisní papíry:-)