co se zachytilo v sítu

22. listopadu 2009 v 23:28
"Vojtěchu, okamžitě vysmahni s tím rohlíkem z té postele," hartusila jsem, sotva jsem zahlédla drahouška, jak nám drobí do čerstvě ustlané postele. "Tady se nejí, jí se u stolu v kuchyni!"
Pak jsem se zarazila- co to říkám za blbosti? Vždyť my přeci v kuchyni žádný stůl nemáme- jíme vždycky v obýváku, tak co to plácám? A kde jsem tu větu jenom slyšela?...no ano. Máti. Jedna z "nejoblíbenějších" vět mého dětství. Nikdy by mne nenapadlo, že to jednou budu taky používat...a ještě k tomu to papouškovat takhle blbě, aniž bych se vůbec zamyslela nad tím, jestli to dává smysl. Odříkaného největší krajíc...:-)

Vojta s Valérou hrají hru Znič si svoji maminku. Valéra zatím spolehlivě vítězí, protože má možnost mne ničít i v noci. Různě mě škrábe, kouše, tahá za vlasy, snaží se mi vypíchnout oči, apod. Když už neví co by, tak si stoupne a z poličky mi hází na hlavu různé předměty. Miláček!:-) Přes den je skóre zhruba vyrovnáno. Vojta si začal asi před týdnem hrát tak nějak jinak, fantazie mu začala pracovat a on pochopil, že si může hrát "na něco"- takže si třeba hraje na pejska a chce jíst zásadně pod stolem, nebo mi na procházce podává imaginární peníze, které našel v kapse a chce, abych mu za to kupovala kindervajíčka. Byla jsem chvíli na rozpacích, jak mu vysvětlit, že za "jako" peníze, se nedá koupit skutečné vajíčko, ale naštěstí mám dítě nenáročné, které se spokojí i s "jako" vajíčkem...nicméně i tak, než mi zaplatí, převezme, vajíčko a sní ho, tak to nějakou dobu trvá (jako správný chlap se u toho musí zastavit, plně se koncentrovat a pokračovat v chůzi teprve když je transakce skončena) a protože je to velmi oblíbená zábava, tak se nám i z krátké procházky stává pomalu půldenní výlet.
Doma si pak pravidelně hrajeme na Perníkovou chaloupku- já jsem vyfasovala roli ježibaby, neboli hébaby a můj úkol spočívá v tom, že musím v krátkých časových intervalech vykřikovat: Kdo mi to tu loupe perníček? A Vojtěch ječí- "á, pomóc, hébaba!" a utíká pryč, aby se za chvíli vrátil a můžeme začít znovu. Být hébabou je vyčerpávající, mnohem raději mám hru na rybu, nebo na mrtvého, ale ta mi nebývá dopřávána příliš často.

Tak to jsou takové drobné každodenní radosti.
Myslím, že zrovna prožíváme krásné období- dětičky rostou před očima a dělají nám radost, my se hodně těšíme, moc se nehádáme a máme se rádi.

"Tak už to nech!" přišel za mnou před chvílí Medvěd do sklepa, kde jsem šůrovala. "Smrdí tady děsně Savo, ať ti není špatně." To je brouček, úplně jsem zjihla...naštěstí než jsem začla být zbytečně sentimentální, tak dodal: "... ještě bys tu třeba omdlela a já bych tě pak musel tahat po schodech nahoru..."

a teď mne omluvte, jdu si hrát na mrtvého:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivuska Ivuska | 24. listopadu 2009 v 23:32 | Reagovat

Chlapum by se melo prikazat, aby rikali vety do pulky a tu druhou pulku si strcili do patricnych mist. Treba tato je oblibena : Mam te rad, ale.... To je jidlo je moc dobry, ale... Jak by bylo na svete krasne! A takovejch spokojenejch holcicek by behalo po svete!!!

2 jana jana | 26. listopadu 2009 v 22:56 | Reagovat

Ivuska: tak to je ještě dobré... u nás se zeptám: líbí se ti, co mám na sobě? Odpověď: no, nelíbí.
Jaképak s tím copak, žejo :).

3 Manzelka Manzelka | Web | 27. listopadu 2009 v 19:27 | Reagovat

:)))))))

4 LarryCex LarryCex | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 22:59 | Reagovat

http://123gosell.com/component/k2/itemlist/user/75156  скачать кино фильм бесплатно в оригинальном качестве   мультфильм боги смотреть онлайн в хорошем качестве  http://royalstore.com.ua/component/k2/itemlist/user/38789

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama