Depka

12. prosince 2009 v 0:21
Není dneska alespoň pátek třináctýho? Není... škoda, aspoň by se měl člověk na co vymluvit...

Tisíc malých a drobných nepříjemností. Například:
jsem rozená obchodnice. Začala jsem prodávat na aukru- nové knížky, které mi chodí rovnou z nakladatelství (naštěstí jsem je neplatila, jinak bych byla výrazně v mínusu) a každá z nich se vydražila přesně za 1Kč- slovy jednu korunu českou. To je přesně ten poplatek, který zaplatím aukru za vystavení a prodej položky. Takže jsem na nule. Když k tomu připočtu, že v předvánočním mumraji strávím alespoň jedno dopoledne na poště, myslím, že jsem horkým kandidátem na titul Obchodník roku. Že já debil to nedala raději na charitu, to bych si alespoň mohla vybarvit okénko do modrého života.
No, když už píšu o té charitě- na Mikuláše byl na nádraží přistaven vagón, ve kterém vybírali oblečení a boty. Probrala jsem tedy trochu skříň a nepotřebné a nepoužívané věci, či ty, ze kterých jsem vyrostla, jsem házela do pytle stylem- na charitu, na charitu, na charitu...až mi ve skříni zbyly jedny kalhoty a dvě halenky. Tak jsem tam zase polovinu věcí nastrkala zpátky. Nahá chodit nemůžu, ale obávám se, že to mělo být znamením, že je načase obnovit šatník:-(

S čímž souvisí další záležitost- není koruna. Dostali jsme se teď do docela úžasné situace, kdy jsme museli najednou zaplatit byt v Praze a přitom ještě doplácet desítky tisíc za projekt domu, který nebudeme stavět. Inkaso platíme jak tady, tak tam a navíc mi Veolia poslala předčasný vánoční dárek v podobě složenky za přípojku na pozemku, na kterém momentálně nic nestojí. Nevadí. Máte přípojku? Máte. Tak koukejte solit.
Ještě že má Ježíšek nakoupeno do foroty:-)

Medvěd dneska odjel do Prahy. Má tam s mým bratrem a ještě nějakými dalšími spolupracovníky teambuildingovou akci. Já mám pro změnu teambuildingovou akci tady v Hradci a tak zatímco se Medvědův team bude zlepšovat v ricochetu, můj team se bude soustředit na zlepšování v dovednostech jako je vysypávání hraček na čas, umísťování exkrementů všeho druhu na ta nejnevhodnější místa, zabudovávání pokrmů do částí nábytku, které si chtějí rodičové odstěhovat s sebou...apod. Ve středu by se naše družstvo mělo přesunout do Prahy a Medvěd se pro změnu přesune do Hronova... ale o co méně se vídáme, o to více se na sebe můžeme těšit:)

Ohledně bytu v Praze- euforie nás docela přešla. Bude to trvat ještě sakra dlouho, než se tam tomu bude dát říkat "doma". Byla jsem psychicky srovnaná s tím, že než Medvěd udělá na jaře advokátky, tak že se žádná veliká rekonstrukce konat nebude a že tam tím pádem budu s dětmi bydlet tři měsíce v provizoriu. Ale pod pojmem provizorium jsem si představila, že budu bez televize a bez netu, či že se mi pračka se sušičkou nevejde do koupelny... nečekala jsem, že provizorium znamená být bez koberců. Krom toho se v plné míře ukázalo, co měla paní majitelka na mysli, když nám říkala: "víte, on je manžel trochu kutil..." Znamená to například to, že si sám pokládal podlahu- občas mu to trošku nevyšlo, tak někde končí prkno centimetr od zdi, jinde chybí dokonce pět centimetrů. Něco zalištoval, něco ne, každý vypínač v bytě je jiný, každá klika u oken je jiná,... zkrátka byt je sice "po rekonstrukci" nicméně nás stejně kompletní rekonstrukce nemine. Kdy začne je ve hvězdách- já sama začít nemůžu, protože "kolikrát už jsi dohlížela na nějakou stavbu, he?" no a než si na to Medvěd najde čas, to také může být léto, nebo podzim...dnes mě dorazil, když říkal "... a já bych to tam chtěl zrekonstruovat během příštího roku..." takže to také může být klidně zima.
Hm, zima...ta tam tedy byla a všichni jsme krutě nastydli. Ukázalo se, že předpoklad, že se vejdeme na jednou matraci a pod jednu peřinu byl poněkud zbytečně optimistický- ano, bývaly i doby, kdy jsme se na jednu postel vešli, jenže to jsme za a) byli oba poněkud méně prostorově výrazní, za b) ani tehdy jsme toho moc nenaspali a za c) jsme tenkrát neměli žádného potomka, který by měl ambice s námi nocovat ve společné posteli. Takže spánek se dal počítat na minuty- jedinej, komu to nevadilo, byly děti. Ty se dospaly přes den.

Druhý den přiletěl táta z Oxfordu, tak nám přinesl náhradní peřinu- další takovou noc bychom už asi nedali. Ostatně táta je zatím jediný, kdo ten náš nový příbytek viděl- máma byla celý minulý týden v Portugalsku, takže ji exkurze teprve čeká...no a Medvědovic rodinku sem vezmeme teprve až ta "rekonstrukce" projde rekonstrukcí.

Jak jsme nastydli, tak jsme na Mikuláše nemohli odjet na hory, jak jsme měli v plánu. Nakonec ale přišel Mikuláš i k nám domů...na Vojtěcha to udělalo dojem. Držel se mě jako klíště a čerty pozoroval z bezpečné vzdálenosti. Písničku Mutuáš tatil pášť! mi zazpíval víceméně do poprsí...a od té doby si hraje neustále na Mutuáše a čeuta. Hra spočívá v tom, že rozdělí role- ty jsi Mutuáš a máš dáuečty... a já jsem čeut a mám pyteu...a šup do pytue...a jsi v pytui.

A v podstatě má pravdu- tím by se dal ten můj dnešní blbej den krásně shrnout. Jsem v pytui.

Update: sobota, rovněž ne třináctého. Vojtěch má ukrutnej průjem. Plný nočník svého tekutého výtvoru vzal a proaktivně ho vylil do záchodu...akorát se netrefil a nalil to mimo. Takže když mi Medvěd po přečtení tohoto článku včera volal a říkal: "pěkně´s ty vaše teambuildingové aktivity popsala, ale ono to nebude tak hrozné," tak měl pravdu. Že můj víkend začne tím, že sotva rozlepím oči, tak budu vytírat enono z koberce, to předčilo všechna má očekávání. Vojtěch by měl ležet, ale televizi máme v opravně... oujé.
Příště si to vyměníme- já si půjdu zahrát ricochet!...

Update 2: neděle, konečně třináctého. Víkend jsme přežili.
Valeríně se prořezal šestý zub a rázem je z ní o poznání sympatičtější mimino, než včera.
Vojtěch má za sebou víkend na rohlících. Bohužel se mezi jeho příznaky neřadí bolest břicha a tak je mu poměrně obtížné vysvětlovat, že opravdu nedostane ani jogurt s bonbónama, ani pomerančku (rozuměj mandarinku) ani jiné pochutiny.
Já žiju. A ani jsem nepřispěla novinářům titulkem Nepříčetná matka zavřela své dvě malé děti do psí boudy, vybrala účet a odletěla do Brazílie!! Ne že bych o tom neuvažovala, ale neudělala jsem to. I to je vítězství.
Medvěd nakonec místo ricochetování celou sobotu pracoval, celou noc prokalil a celou neděli se vzpamatovával z náročné soboty, takže to asi také nebyl víkend úplně podle jeho představ.

Nastávající týden mám v plánu pár aktivit, které hodlám podniknout BEZ DĚTÍ. Prostě potřebuji být chvíli bez nich, abych pak zase mohla být ráda s nimi. Nějak to budu muset zařídit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jana jana | 12. prosince 2009 v 21:03 | Reagovat

Vtipné, díky! My jsme na tom taky všelijak... hadrů mám myslím dost, šiju si, takže přibývají... ale nemám to prostě kam nosit! :) Furt doma s dítětem, taky mi hrabe.

2 jana jana | 12. prosince 2009 v 21:04 | Reagovat

Jo, a dala bych aspoň deset hvězdiček, kdyby to šlo :).

3 Sandra Sandra | Web | 13. prosince 2009 v 21:59 | Reagovat

Nazdar kámoško v bídě:-)
Dík za komentáře...tolik lidí to tu čte a ty jediná vždycky zanecháš stopu.Ono bude líp, až budou děti větší...pokud si jich tedy člověk nehodlá pořizovat rovnou několik. Já jsem ztracený případ, sotva mi nejmladší vyroste z plenek, tak očekávám Vojtěchovu pubertu...a až budu mít poslední pubertu za sebou, tak budu v přechodu...holt jaký si to uděláš...:-)

4 Martina Martina | 14. prosince 2009 v 11:55 | Reagovat

Sandro, vy čekáte třetí? ;o)   To bych v tom nebyla sama.......  neboť přesně tento scénář mě taky čeká. A přeju hodně trpělivosti, já bydlela na staveništi deset let ;o)))

5 Sandra Sandra | Web | 14. prosince 2009 v 12:19 | Reagovat

Martino, nestraš:)..deset let, to by mě kleplo. Do roka a do dne to musí být hotovo, i kdyby to mělo být za cenu toho, že elektrika nebude daná do zdi a pračku se sušičkou budu mít v kuchyni...
Jinak přeji hodně štěstí, to se člověku hodí vždycky:)

6 jana jana | 14. prosince 2009 v 23:32 | Reagovat

cha, dneska jsem "bez dětí" podnikla konzultaci diplomky, a skoro bych ten čas radši trávila s dítětem :). připadala jsem si jako totální debil (když jsem to říkala doma manželovi, tak prý jsem si tak jen nepřipadala, ale oproti mému vedoucímu skutečně debil jsem :).

7 mura mura | 15. prosince 2009 v 12:51 | Reagovat

nefnukej :-) takhle vypada provizorium:
http://www.denca.eu/pdf/roknavsi.pdf

a jeste bych ti mohla povypravet, jak jsem bydlela rok s kojencem a batoletem bez kobercu, koupelny, papirovejch plen, pracky (to jen od srpna do prosince) a topeni (to taky jen od srpna do listopadu), byla jsem tehotna, psala jsem diplomku a delala statnice. dneska uplne nechapu, jak jsem to prezila :-)

8 spoon spoon | Web | 2. ledna 2010 v 10:41 | Reagovat

teda muro mas mou hlubokou poklonu!!!

9 Manželka Manželka | Web | 15. ledna 2010 v 14:16 | Reagovat

Já vím, že by nemělo, ale tohle:

Nepříčetná matka zavřela své dvě malé děti do psí boudy, vybrala účet a odletěla do Brazílie!!

mně rozesmálo. I přesto, jak s tebou cítím.
A byt bez koberců? Jde o zvyk... já měla dvě malé děti v bytě bez teplé vody a bez pračky. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama