keepuj smiling

21. prosince 2009 v 23:28
Minulý čtvrtek na náledí
podklouzly nožky medvědí
a Medvěd ohnut v pase
nemůže více narovnat se.

Upozorňuji předem, že část psaná kurzívou je taková nějaká jakožerozvaha, kterou jsem napřed chtěla smazat, ale nakonec jsem se rozhodla ji ponechat (když už jsem to vypotila). Klidně to přeskočte.


Nu, drobet jsem si za účelem snadnějšího veršování pravdu upravila- skutečnost je spíš taková, že je Medvěd od čtvrtka neustále narovnán a nemůže se ohnout. Je to docela záhul, doufám, že se mu to brzy zlepší. Vzpomněla jsem si při té příležitosti na Diny. (Ve skutečnosti na ní myslím poslední měsíc prakticky nepřetržitě...) Ne snad že by její situace byla podobná té mé, ale vzpomněla jsem si na ní v tom smyslu, že člověk nedokáže nikdy zcela docenit to, co ten druhý z páru dělá, dokud to skutečně dělá. Třeba jen taková blbost jako že člověk nemůže na nikoho z chodby zahulákat " jé, já jsem si zapomněla blablabla, můžeš mi to prosímtě podat?" ale že se musí skutečně vyzout, lítat po bytě a hledat to cosi se spoceným kojencem v náručí, zatímco další z dítek mezitím venku testuje, zda je jeho oblečení skutečně zcela nepromokavé.
Také jsem si při té příležitosti vzpomněla na Sejra, který mi nedávno psal, jak obdivuje svou ženu za to, že se o něj po autonehodě tři měsíce oddaně starala a já mu odepisovala, že to je přeci normálka, že se člověk o svého parťáka postará. Tak jsem zjistila, že ono se to krásně snadno napíše, ale ve skutečnosti to taková prdel není. Opět nesrovnávám nesrovnatelné, jen se snažím sdělit, že mi došlo, že je někdy lepší si chytrý řeči od stolu odpustit, když člověk nemá ani potuchy vo co go.
Doufám, že to nezní jako že bych se litovala, že jsem toho hrozně moc udělala, protože zase tak moc jsem toho neudělala- píšu to spíš proto, že mi došlo, že běžný stav, kdy mám pocit, že jsem tu na všechno sama se přeci jen výrazně odlišuje od stavu, kdy jsem tu opravdu na všechno sama. A že jsem ráda, že se to Medvědovi lepší.

Vzhledem k tomu, že k tomu uklouznutí došlo v Praze, tak jsme tam zůstali o něco déle, než jsme původně plánovali. Už jsem skoro počítala s tím, že budeme Štědrý den slavit tam a v hlavě jsem si sumírovala báseň o tom, že letos budou duchovní svátky, tak jak to táta vždycky chtěl, protože všechny dárky v Hradci Ježíšek zapomněl... a končit to mělo...ale co, inu, hlavně že mám tu svou rodinu. Nakonec se ale Medvěd ukázal být převozuschopným a tak budeme slavit přeci jen v Hradci.
Že jsem zůstala v Praze déle mělo tu výhodu, že jsem stihla spoustu milých setkání, která mi pomohla rozehnat chmury minulého víkendu.
Krom toho jsme s Medvědem (před úrazem) navštívili konzert Janka Ledeckého. To byl srandy kopec. Nebýt toho, že jsme lístky dostali k svátku, asi bychom nikdy nešli, protože pan Ledecký hraje i zpívá zhruba stejně tak dobře jako můj táta ( a to ještě bůhví jestli) přičemž táta si za své hraní neúčtuje 320Kč za osobu. Nicméně lístky jsme dostali a tak jsme to zašli okouknout. Ze začátku mi ten chlap přišel maximálně ujetej, ale pak jsem se dozvěděla, že o vánocích "lidé to lepší potají v sobě i v druzích hledají" a tak jsem v něm potají začala hledat to lepší a konzert jsem si nakonec docela užila. Taky se tedy musím přiznat, že jsem zjistila, že léta žiju v bludu, protože jsem měla za to, že v jedné písni zpívá "keepuj smiling, všechno bude fajn!" a úplně mi to rvalo uši. Tak jsem připravovala kritický článek o tom, že jenom textař-dement může do světa vypustit takovou hrůzu jako je imperativ keepuj! a hledala jestli se to keepuj píše "anglicky" keepuj, nebo "česky" kýpuj...a zjistila jsem, že tam není keepuj smiling, nýbrž keep your smiling. Takže se pánovi omlouvám.

Na dnešek jsem měla naplánováno napéct a spáchat vánoční ubíbu, jak říká Vojta. Těšila jsem se, že mi Vojta pomůže vykrajovat z lineckého hvězdičky a pěchovat těsto na pracičky do formiček. Akorát jsem ve sklepě nějak nemohla narazit na krabici s vánočníma věcma. Loni jsem to měla porozstrkáno na více místech a spoustu vánočních ozdobiček jsem našla až po vánocích...tak jsem to, poučena z krizového vývoje, nastrkala všechno do jedné jediné krabice a na tu napsala velkým písmem VÁNOCE. A teď ta krabice prostě zmizela. Protože ale máme obrovský sklep, neztrácela jsem víru, že někde bude...dokud jsem na stole u tchána neuviděla svůj nový vánoční ubrus. A tak jsem si vzpomněla, jak Medvěd v září vykřikoval, že máme sklep plný krámů, které vůbec nejsou naše a že jestli někdo z jeho rodinných příslušníků o něco z toho stojí, ať si to kouká vzít, protože jinak to všechno vyhází. Táta s dědou naběhli a něco málo si odvezli. Sklep je i nadále plný krámů, ale o ty zřejmě nikdo nestál, zatímco krabice s nápisem vánoce, ta se může vždycky hodit. Tak jsem opravdu naštvaná- nové formičky, které jsem sháněla po všech čertech, až jsem je sehnala v nějakém maličkém obchůdku v Brně, starší formičky, které mi dala mamka, veliký bílý ubrus na stůl koupený loni- mmch. jediný slavnostní ubrus, který jsem měla, ozdobičky na stromek, několik adventních věnců na dveře,...dál už ani nevzpomínám. Všechno pryč. Tchán s dědou už toho samozřejmě většinu nemají, rozdali to někomu, o kom usoudili, že se mu to bude hodit (stejně tak jako jsme my nedávno dostali od dědy knížky, ve kterých jsme objevili věnování "Milé další dědově vnučce s láskou prarodiče z druhé strany.")
No nic, no, stalo se. Tak holt letos neupeču a vánoční ubíba se smrskne na ozdobení stromečku.
... ale co, inu, hlavně že mám tu svou rodinu!:-)

Tak si užijte vánoce a hlavně keepujte smiling!:-)
A od ledna najdete článek keepuj smiling na naší nové adrese.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natiiseek Natiiseek | Web | 21. prosince 2009 v 23:37 | Reagovat

Náádherný bloček!

2 jana jana | 22. prosince 2009 v 22:14 | Reagovat

Smajling nám trochu tuhne na rtech... :). Hlavně ať se medvěd uzdraví. Ta báseň je vtipná, přitom to oč v ní jde vtipné není... ale pokud se mu to lepší, tak to bude dobrý. Zažili jsme něco podobného, manželova zablokovaná záda, kdy jsem ho musela vodit na záchod apod. Byly to dojemné chvíle, ale jsem moc ráda, že je to pryč. A to jsme neměli dítě...

3 Sandra Sandra | 23. prosince 2009 v 15:24 | Reagovat

nj, tak to znáš...ale už je to výrazně lepší, zaplaťpánbůh...krásné vánoce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama